TMa

Pod oblohou

2026-10-12T00:00:00+00:00

Pod oblohou u klasů na černou oblohu hledím, tak je černá a tak je hustá, měsíc ji sotva prosvítí.

Nabral bych ji kýblem a nabral bych ji barelem, štětku do ní zanořil a vymaloval bych jí za půl světem můj bílý blyštivý strop, abych mohl v noci koukat a ve dne snít, pozorovat jak mi nad hlavou letí zářivý asteroid.

Iniciály

2026-08-17T00:00:00+00:00

Písmeno K
Písmeno M
Písmeno D
Písmeno B
Písmeno V
Písmeno M
Písmeno M
Písmeno Ú
Písmeno J
Písmeno D
Písmeno M
Písmeno K
Písmeno N

Písmeno K

Nevím, jak to mají jiní umělci, ale když jsem tvořil nějaké dílo, které bylo někomu určeno, vždycky mi to šlo lépe (ostatně proto tu jsou pouze iniciály, které byly někdy někomu věnovány ne jen nápady a návrhy). Tudíž jsem bral ono věnování jako záminku tvořit, nikoliv jako cíl. Zejména pak v případě iniciálů, které jsem většinou tvořil v předvečer předání. Pro umění perfektní prostředí: 1) prostorové omezení, 2) časové omezení, 3) prostředkové omezení. Omezení, díky kterým jsem ze své kreativity vytřískal maximum. 1) Prostorové omezení, abych to vymyslel tak, aby se tam všechno vešlo a nepřečnívalo - kompozice. 2) Abych to dílo taky někdy dokoncčil a miliardu let ho neupravoval (viď? Auguste Rodine…). 3) Nářadí bych asi mohl býval pořídit lepší, každá kaňka sice způsobila nadpřirozenou posedlost múzou, ale nebylo to vždycky příjemné a nástroj mi kolikráít drásal nervy, jako on drásal papír.

Každopádně, nebudu lhát, šlo mi kolikrt spíše o mě a o to, abych se pořádně předvedl. Zrovna tohle narozeninov přání bylo mé spolužačce, tudíž ho i vidělo nemálo mých spolužáků, ktetým to zatajilo dech!

A tento iniciál by doopravdy měl leckomu zatajit dech. Slunce září sinusoidy, typická vlna světla. Včelička pod úlem má tvar serotoninu. Rostlina v pravém dolním rohu vypouští molekulu kyslíku, včetně elektronových párů! A krouna stromů ná na sobě nakreslené porfyrinová jádra, což je základ chlorofilu. Strom a had vznikly, aby daly tvar K, to jablko mě napadlo až potom jako narážka na nejslavnější pár, který někdo kvůli tomu jablku vykopl z ráje. Na to že jsem ateista, tak jsem se ani já neubránil biblické narážce.

A tady to sice nevypadá, ale ve skutečnosti jsou dole dva (!) uhlíky a na nich dva fenyly, nikoliv jen jeden… Je to lineární z esteticých důvodů.

Písmeno M

Důvod, proč mám tolik M a celkem málo třeba A, je ten, že ta přání začínají „Milý Dane, Milá Terezo“ a když chci být originální, tak „Drahý otče…“ Hledání jiných prvních slov je občas velmi zákeřné, zejména, když píšete jen narozeninový přání a občas nějaký pohled.

Písmeno D

Na tu oslavu mám skvělé vzpomínky. Bylo to v malém kolektivu a speciálně pro tuto oslavu jsem vymyslel absolutně výborný dort. Od té doby jsem ho dělal jen jednou, ale vím naprosto jistě, že je to ten nejlepší dort. Skládá se ze dvou piškotových korpusů. Ten spodní je tvrdší (korpusový) piškot, ten horní je měkký piškot, který se drolí a člověka by snadno zadusil. Jeden piškot je šlehaný a druhý je třený, myslím. Na korpus se dá zkaramelizované kondenzované mléko. To se vyrábí tak, že se kondenzované mléko dá vařit na dvě hodiny do vody (v plechovce). Nebo se dá koupit, jak jsem později zjistil. Potřete jím korpus. Poté, a to je důležité! Pokud to tak neuděláte, tak tomu vůbec neříkejte můj dort. Přidá se ovoce a to následující: banán, kiwi a kompotové broskve. Nakrájejte je na plátky a rozprostřete po korpusu. Položíte na vrch druhý piškot. Další klíčový krok, který bych klidně označil za rodinný trik, protože jsem si nevšiml, že by to někdo jiný kdykoli dělal, potřete horní korpus rybízovou marmládou. Moje babička dělala takovou marmládu, která byla extrémně viskózní a často se blbě rozetírala. Jinou rybízovou marmládu jsem nikdy neměl. Celý dort, nebo spíše hořejšek, se poleje čokoládou. Na závěr se vezmou plátky mandle (takové ty tenoulinké plánky) a poskládají se po obvodu dortu. Výsledek byl chuťově absolutně neskutečný. Zároveň ten dort byl trochu tvrdší a plastové příbory na to byly celkem krátké.

Písmeno B

Toto je první iniciál ze tří, které vznikly v jeden den. Neměl jsme tehdy psací (náladu), nýbrž se konala trojoslava. Kterou jsem pořádal. Když jsem si všiml, že tři mí spolužáci se základky mají narozeniny de facto ve stejný den, konkrétně 9., 13. a 14. února.

Písmeno V

Tímto iniciálem začíala jedna má valentýnka.

Písmeno M

Toto M nemalých rozměrů bylo k narozeninám mého nejlepšího kamaráda z dětství. Když píšu „nemalých“, tak tim doopravdy myslím nemalých. To přání bylo rozměrů A4 a toto písmeno, resp. celý iniciál i s rámečkem měl tak 15 cm. Opět jsem ho vytvářel tuží a redisperem a dal jsem si opravdu záležet, aby to bylo tak černé jako ta absolutně nejtemnější tma. Možná to není bůhvíjak propracovaný iniciál, ale jak se říká, „umění začíná na metrech čtverečných“.

A mimo jiné, k nahlédnutí je i můj font, který jsem tehdy (stále v roce 2018) vymyslel. Tehdy ještě nebyl tak propracovaný, ale když už ho někdy použiju, tak je to… opravdu pracné.

Písmeno M

Toto M bylo k narozeninám mé babičky, která měla kočky. Neměla jich moc, měla dvě. Ale zrovna tyto narozeniny dostala mnoho dárečků na téma koček. Upřímně jsem měl později pocit, že její vášeň pro kočky, není ani zdaleka tak velká, nicméně jakoby se jí všichni chytli, podobně jako když se dítěti líbí jeden superhrdina o trochu víc než jiný, a tak mu celá rodina ze všech kolen kupují předměty s tím jedním superhrdinou.

Písmeno Ú

No, nebudu lhát, při svíčkách jsem to určitě nepsal, normálně jsem si rozsvítil lampičku. Ale ono jde i o to, že ta tuž, na rozdíl od fixy, fakt dobře barví. A některá přání jsou dělala z takového toho papíru, na kterém je pořádná vrstva skluzového materiálu, takže ono ani tou propiskou není snadné tam něco napsat.

Co se písmena Ú týče, toto narozeninové přání jsem věnoval jednomu mému dobrému kamarádovi který je právě muzikant. První věta začínala Úžasný Mikuláši… Iniciál jsem tedy stylizoval do hudebního nástroje. Ta čárka je jakože křídlo a ten rámeček je z malých obláčků. Jak jsou v těch filmech vždycky takové ty scény z toho nebe, kde jsou andělíčci, co hrajou na harfu, mají bílá křídla a sedí na obláčccích!

Písmeno J

Možná by se fixou psalo lépe, ale potom už by z toho zmizlo takové to… takový ten dobrý pocit, že píšu brkem a dělám tyto krásné iniciály! No ale nebudu lhát, lidi mi většinou poděkovali za přání a neřekli: „Tyjo wow! Tos určitě psal brkem při svíčkách! To je neskutečný!“

Písmeno D

Zmíněné redispero je beze sporu cool, stejně tak jako psát tuží. Kdo by se nechtěl cítit jako mnich někdy ve středověku? Ovšem to pero jsem kdysi v Anglii kupoval hlavně kvůli tomu brku, nikoliv kvůli redisperu. Občas právě přemýšlím, jestli se redisperem všeobecně tak špatně… kreslí, nebo bych si měl prostě koupit lepší nástroj.

Písmeno M

Přání k narozeninám je skvělé místo, kam zasadit iniciál! Téma narozeninové oslavy bylo Havaj, a tak jsem se pokusil do tématu stylizovat i své přání. Stejně jako předchozí písmena, i toto bylo vyrobeno redisperem a tuží. Ale pozor! To redispero má na sévm druhém konci peří!

Písmeno K

Písmeno K, stejně jako předchozí písmeno N, vzniklo pro někoho. Hlavní motivací bylo poděkování, za co? Za to, za odvoz. A narozeniny byla pouze přílšžitost.

Písmeno N

Toto písmeno je můj úplně první iniciál, který jsem stvořil v roce 2018. Byl součástí dopisu mé kamarádce. Tehdy jsem si říkal, po vzdělání se ve středověké literatuře, že je celkem škoda, že tyto dekorace zmizely z našich životů a že by bylo vhodné je opět začlenit do našeho světa.

Tvé dobré zprávy

2026-08-05T00:00:00+00:00

Tvé dobré zprávy mě moc nepotěšily,
nepřeju ti rány, ale ani radosti.
Dva pytle sádla v očních důlcích
a suché ostny v nosních trubicích.

Tvé dobré zprávy opomíjejí,
proč se známe a proč jsme si cizí.
A zvracet nechci, jen nechutný pocit,
nechutný pocit, v krku mloci!

Nestalo se vůbec nic,
nic, co nestalo by se už dřív,
nestalo se vůbec nic,
zase jenom blbý pocit!

Cítím sůl v mých vlastních očích,
vidím tvůj smích a pivo popijíš,
obojky mám na svých plicích,
veď mě alejí tvých vlídných slov!

Mizíš mi v dáli s těmi, co znám,
a hledáš kámen, který do pití bys mi dal,
vynech mě ze seznamu krásných jmen,
podiv se, proč mi vlastně není dobře.

Nestalo se vůbec nic,
nic, co nestalo by se už dřív,
nestalo se vůbec nic,
zase jenom blbý pocit!

Slzy

2026-06-30T00:00:00+00:00

Slané oči,
slané tváře,
líto mi je
vidět tě takhle.

Není důvod pro slzu,
pro dvě, tři, ani čtyři,
co by ti přinesly
pod tvé oči sůl.

Není ani příčiny,
proč by ti měla stékat po tváři
jedna polovina slzy
rozmazávající tvoji vizi.

Ani jedna třetina,
či jedna čtvrtina!
Nenalezneš důvod,
proč by tvé líce smočila

byť jen jedna pětina
slzy z tvého oka.
Je ale mnoho důvodů,
proč bys brečet neměla.

Je zhruba tolik důvodů
jako je přirozených čísel,
proč bys slzy utřít měla
a ze smutku se posunout.

A ještě víc je důvodů,
jako čísel reálných,
proč bys v klidu měla jít
se září ve svých očích domů.

Radost v smutek měníš
skrz ten pár tvých slzavých očí,
ten je jako dva ledové kruhy,
jimiž proudí radost má s nenulovou divergencí.

A co víc mi žíly trhá,
je si potom uvědomit,
že to já jsem smutná příčina,
proč z tebe nyní radost prchá.

Ale věř mi prosím, když ti říkám,
že nedorozumění a nic víc,
je důvod proč tu stojíš,
smutná celá plakajíc.

Průvodce s mouchou na ruce

2026-06-30T00:00:00+00:00

„Tak jsme tady.“

„Ve Valmezu?“

Oddychl si a koukl do stropu, „už potřetí, Valašské Meziříčí a Velké Meziříčí jsou dvě (!) odlišná místa,“ vzal batoh a šel ke dveřím.

„Tak ve Velmezu,“ a šel jsem za ním.

„Ach,“ koukl se do země, „zas ty dveře nejdou otevřít!“

„Nojo, to je ve vlaku klasika, jen proto, že to jsou dveře, ještě neznamená, že musí jít otevřít. Ale koukej, mám na to trik.“ Zatlačil jsem na kliku a pak ještě jednou, přešel jsme do vedlejšího vagonu, kde už byly dveře otevřené, a vystoupil jsem.

„Tak vás tady vítám,“ řekl průvodce na zámku a spojil ruce v pěst. „Ne mnoho lidí váže cestu až sem, hahá, a přitom je to taková škoda.“ Samozřejmě, že je to škoda; spíš by mě překvapilo, kdyby nás přivítal slovy, ježiš, vy jste ze všech zámků přijeli zrovna sem, no tak to je nepříjemný. „Původně to byl hrad, tak jako většina zámků u nás, který se ale postupně modernizoval až se přestavěl na renesanční zámek. Přestavbu začali v roce 1447 páni z Lomnice a o skoro 150 let později ji dokončila Alena Meziříčská v roce 1578, ta už nebyla pánem z Lomnice, byla jen z Lomnice,“ usmál se se září v očích, „učinila tak jako vdova, předtím manželka majitele zámku Zikmunda Heldtu z Kementu.“

Hm, 1578 mínus 1447 to… není 150?

„Víte, kde je Kement?“ a vyčkával na odpověď.

Začal jsem, stejně jako ostatní, pomalu kroutit hlavou. „To nevím, bohužel.“

„Já taky ne,“ řekl průvodce. „Vždycky se ptám lidí, jestli to někdo neví, protože ať hledám, jak hledám, tak to nemůžu už několik let nikde dohledat.“ Zatvářil se lehce zklamaně, jako když dojí poslední Toffifee, a pokračoval: „No nic, tak pojďte za mnou.“

Prošli jsme bránou na nádvoří. „Támhle,“ zvedl průvodce jednu ruku, „jak vidíte tu střech,“ a začal kreslit vlnovku, „tak to všechno shořelo.“ Otočil se k nám zády a zvedl ruce před sebe, „no a odsud dál,“ začal natahovat levou ruku doleva, „to vyhořelo,“ a prudce ruce shodil. Otočil se na nás, „to bylo v roce 1723, takže se to znovu přestavělo, tentokrát ale do barokního stylu.“

„Pst!“ strčil do mě Marek, „vidíš to?“

(„…o deset let později to už bylo ale hotové…“)

„Vidím co?“ Svraštil jsem obočí.

„No, koukej!“ Vykulil na mě oči a prudce trhl hlavou k tomu průvodci.

(„… ještě, než upadl zámek do maratonu dědictví, koupil ho jeden šlechtic…“)

Vůbec jsem nechápal. „Koukni se na jeho ruku!“

(„… ostatně, tak se tento okruh také jmenuje…“)

Zakoukal jsem se. Pravou ruku držel průvodce spíše u těla, ale různě s ní máchal a pohazoval, nicméně napříč tomu všemu mu tam seděla moucha. Chodila sem a tam, ale nikdy z té ruky nespadla.

„Tak jo!“ koukl na nás průvodce, „tak jdeme na to!“ A vyrazil s radostí do zámku.

„Dovolte mi vám tedy vyprávět příběh o hraběti Janu Františkovi z Geisrucku,“ prohlásil slavnostně s vykulenýma očima a zdvihnutým obočím ve vstupní hale. „Tento rakouský šlechtic zámek koupil prakticky hnedka po jeho přestavbě. Mělo to mnoho výhod, jako třeba nové podlahy, moderní vytápění, kamna, ono tady totiž zrovna nebylo teplo a teď to taky není úplně na tričko, ale také to mělo jednu velkou nevýhodu.“ Tázavě se koukl do lidí.

Tázavě jsem se podíval nazpět?

„Bylo to drahé!“ A sekl tou pravou rukou do vzduchu.

„Pst!“ Strčil do mě znovu Marek. „Jak je to možný?“ Koukal se na něj podrážděně.

(„… no to víte, tehdy byla móda těch paruk, tak on jich taky pár měl…“)

S kamenným výrazem jsem zíral a taky jsem nechápal.

(„… měl teda panickou hrůzu ze smrti, ale ne je tak ledajakou…“)

Pozoroval jsem tu mouchu a hlavou hýbal podle toho, jak manévroval se svou rukou. „To je divný,“ pošeptal jsem mu nazpět.

„Odborným jazykem,“ průvodce se opět s tázavým, ale profesionálním výrazem otočil na návštěvníky, „trpěl tafofobií, víte, co to je?“ A zase čekal na odpověď.

„Jo,“ řekl jsem nahlas a zamyslel jsem se. „To je ten strach z pohřbení za živa, ne?“

„Přesně tak,“ přikývl průvodce, „ale kromě toho se prostě bál, že zemře nepřipraven,“ začal kroutit tou pravou rukou. „Nejdřív to bylo jen občas, když se ráno necítil dobře, potom to bylo každý třináctý den v měsíc, potom mu kartářka poradila, že by to mělo být každé úterý…“

Přiblížil jsem se k Markovi: „Hele je vůbec živá?“

(„… takže zhruba od roku 1749 začal jezdit skoro výhradně pohřebním vozem…“)

Zapozorovali jsme se.

(„… to kdyby náhodou zemřel, tak aby ho mohli dát rovnou do rakve…“)

Moucha vzlítla. Pohodil rukou, ale potom zase přistála na jeho pěsti.

„Je…“

„Půjdeme teďka po schodech,“ průvodce ukazoval rukou, „a navštívíme jeho komnatu,“ dal se do pohybu, „pečlivě si prosím prohlídněte ty lovecké trofeje, jedna z nich sem totiž nepatří,“ a šel před nás jako první po schodech.

„Je tam ještě někdo?“ Přitom nás ani není tolik a stejně se tam někdo ztratil. „Tak,“ průvodce s vykulenýma očima přikývl, když přišel opožděný nemanželský pár, „už jsme tu všichni?“ Koukl se na nás a přepočítával nás, ale podle mě jen dělal, že nás počítá. „Našli jste tu nepatřící trofej?“

„Byl to ten, tipnu si, krokodýl?“ Ozvala se z ticha jedna stará žena.

„Ano!“ A mávl tou pravou rukou tak silně, že i ke mně doletěl kousek vánku.

„Prosímvás!“ Zakřičel jsem v šoku, protože ta moucha prostě zůstala přilepená na jeho pěsti a ani se nehla. „Uhm…“ všichni se na mě začali koukat, „uhm, proč, nebo, jak jako že sem nepatří?“

„Říká se,“ průvodce se na mě usmál, „že žádná otázka není příliš hloupá, jen hloupá odpověď.“ Usmál jsem se z potěšení. „Tohle je ovšem výjimka,“ řekl, „krokodýli nám tu opravdu nežijí.“ Důrazně na mě koukl. „A teď se prosím zahleďte do rohu komnaty,“ kývl hlavou, „k té posteli, co vás tam překvapí?“

„Viděl jsi to?!“ Pošeptal mi Marek. „Jak se tam drží?!“

(„… nejdříve chodil rakve jen testovat, ale pak si jednu pořídil…“)

Úplně mě to zdeptalo. „Já to fakt nechápu.“

(„… kvalitní dubové dřevo, pořádná a taky drahá paráda, a když už do toho dal tolik peněz, začal v ní i spát…“)

„Hele, ten týpek byl celkem magor, nepřijde ti?“ zeptal se mě.

„Kdo?“

„No ten šlechtic, jezdil v pohřebáku, nacvičoval pohřby, pak spal v rakvi,“ připomněl mi, „je to neobvyklý.“

„Promiň,“ zakroutil jsem hlavou, „ale nezvládám se moc soustředit.“

Průvodce se postavil vedle okna. „Kdybyste vykoukli ven, viděli byste krásnou zahrádku stylizovanou do šachovnice.“ Tak jsme se šel podívat, protože toho jsem si při příjezdu nevšiml. „Teď je tam ale parkoviště,“ dodal, když jsem se vykláněl. „Když se totiž Jan František vzbudil se špatnou náladou, zatroubil a vojáci se museli rychle obléknout, vyzbrojit, přiběhnout a sehrát inscenaci. Nebo takhle,“ dal ruce od sebe, „někdy si chtěl zahrát šachy, dokonce naučili kvůli němu koně chodit o tři políčka, aniž by jezdec sesedl,“ dal ruce do kapsy od bundy.

„Myslíš,“ dloubl jsem do Marka, „že vytáhne další?“

(„… ale šachy jsou zdlouhavé, takže po pár tazích sehráli bitvu, Jan František se pobavil a s lepší náladou vyrazil…“)

„Nebo tam zůstane?“ Odpověděl.

(„… někdy je svolal i odpoledne, nebo vlastně kdykoli, když se necítil dobře, popíjel víno a koukal úplně stejně jako když my koukáme na seriály…“)

Upřeli jsme všechnu pozornost na jeho kapsu.

(„… nebylo to s ním jednoduché…“)

Koukali jsme na jeho kapsu jako na informační tabuli na nádraží, když čekáme, až ohlásí, z kterého nástupiště nám to pojede, dokud neřekl: „Přemístíme se,“ a ukázal pravačkou do vedlejší místnosti.

„Je tam?“

Pak přiložil ruku zase k břichu.

„Je?“

A zpoza palce vylezla ta stejná moucha.

„Do háje!“

„Nené,“ zasmál se, „do tanečního sálu,“ řekl průvodce a levačkou nás popohnal.

„Vážení,“ průvodce zvážněl a trochu se zamračil, „nyní se nacházíme v tanečním sálu. Řekli byste,“ zakoukal se mezi lidi, „že tady hrabě pořádal večírky, koncerty a takové ty šlechtické záležitosti, jako každý druhý bohatý šlechtic v té době.“ Ano, to bych čekal. „Jan František ale ne!“ A zase cukl tou svou rukou a ta moucha se sotva hnula! „Tady se nacvičovaly ty pohřby,“ moucha mu lezla po hřbetu ruky, „jak jsem dříve zmiňoval. Hrabě si totiž vymyslel proceduru, kterou je nutno vykonati, aby bylo nad slunce jasnější!“ Zvýšil hlas. „Že pán je mrtev!“ Zafoukal studený vánek. „Za prvé!“

„Hele, koukej,“ upozornil mě Marek. Průvodce totiž zvedl palec na pravačce směrem k nám.

(„… nesměl dýchat…“)

„Ta moucha leze úplně všude,“ zrovna když mu lezla po bříšku palce.

(„… za druhé…“)

„Stalo se ti někdy,“ nevěřícně koukal, „že by nějaká moucha zůstala třeba jen na chvíli na jednom místě?“ Průvodce zavěsil ruce.

(„… a za třetí, nenechával totiž nic náhodě…“)

Povzdechl jsem si. „Ani když mi shnily brambory, tak jsem neviděl mouchu takhle pečlivě setrvávat na jednom místě,“ zakroutil jsem hlavou.

„Dochoval se v dopisech ještě čtvrtý krok,“ spustil průvodce po krátké pauze, „že bylo nutné mu jehlou propíchnout srdce a nožem přeříznout krční tepnu.“ Někteří lidé v sálu se zděsili. To jako nikdy neviděli člověka vykrvácet? „Oficiálně to bylo proto, aby maximálně eliminovali možnost, že by byl pohřben zaživa.“ Řekl rázně a spojil ruce pěstmi. „Neoficiálně,“ zvedl pravačku před sebe, „to bylo ale prý proto, že když už by konečně zemřel, tak aby náhodou zase neoživl,“ zasmál se.

„A tomu tam ta moucha jako nevadí?“ zeptal jsem se Marka.

„Nakonec, to mi nebudete věřit,“ průvodce začal končit exkurzi – určitě tomu budu věřit víc, než že mu hodinu leze moucha po ruce – „pan hrabě nezemřel na cestě, nezemřel ani ve spánku a ani nezemřel po pohřbení zaživa!“ Průvodce se nadechl. „Zemřel totiž ve vodě. Utopil se!“ Odmlčel se. „Spadl totiž roku 1761 z mostu do Dunaje, a protože neuměl plavat, tak se utopil a řeka ho odplavila bůhvíkam, jeho tělo se nenašlo, a tak se ta jeho rakev a celý ten pohřební obřad nikdy nevyužil.“ Někdo se zasmál, někteří vyvalili oči a některým to bylo asi i líto. „Tady bych chtěl zdůraznit, že někteří lidé zasvětili významnou část svého života studiu a přípravě onoho pohřebního obřadu.“ Ostře se zakoukal do publika. „Člověk by skoro řekl, že…“

„Roky akademie přišly vniveč?“ Doplnil jsem.

„Jóóó!“ Přikyvoval průvodce s širokým otevřeným úsměvem. A tou mouchou na ruce. „Co se dá dělat, tak alespoň tu ta rakev zůstala a máme tu překrásný exponát.“

Vyšli jsme ze zámku na nádvoří a průvodce spustil: „Tak, vážení a milí, přátelé, to je ode mě všechno,“ s krásným úsměvem a zářivýma očima se podíval mezi lidi. „Ještě jednou, jsem moc rád, že jste přijeli na náš zámek a budu jedině rád,“ mával s pěstičkou a tou mouchou vzhůru, „když se tady někdy v budoucnu zase potkáme, anebo sem pošlete své blízké, známe, kamarády nebo vzdálené, neznámé a nepřátele, hehehé,“ a s úsměvem přikývl.

„Děkujeme!“

„Děkujeme.“

„Taky děkujeme!“

Tlesk tlesk tlesk tlesk.

„Na shledanou!“

Tlesk tlesk tlesk.

Šťouchl do mě. „To není možný, že mu tam celou dobu leze po ruce.“

(… tlesk tlesk tlesk tlesk …)

„Žejo!“ Vyhrkl jsem.

(„Na shledanou!“)

„Já to nechápu, já se ho jdu zeptat,“ a šel jsem.

„Ježiš!“ Vyprskl. „Neblbni“

„Prosímvás,“ odkašlal jsem si. „Já mám takový dotaz.“ Zakoukal jsem se na jeho boty. „Víte, já nevím, jestli mi zvládnete odpovědět, ale tady s kolegou,“ ukázal jsem na Marka, šel totiž za mnou, samozřejmě, „jsme si všimli takové… věci…“ Průvodce se svým typickým úsměvem na nás mile koukal svýma velkýma příjemnýma očima. „No prostě, ehm, my jsme si všimli, že máte celou dobu na ruce tu mouchu a že ona prostě neulítne děj se co děj, a pořád leze po vaší ruce.“

„Jó, hele,” pozdvihl obočí, „to je úplně jednoduchý,” řekl hlasem toho dobrého matikáře, který ti to vysvětlí tak, že to navždy pochopíš. Zvedl ruku, otevřel ji a ukázal, „já mám totiž celou dobu v ruce hovno.“

Výsledek

2026-04-25T00:00:00+00:00

Slavic Vocabulary - Fake Friends

2026-04-16T00:00:00+00:00

What I hate about slavic languages is that many words are the same but have different meanings.

Planina (si) = mountains, planina (cz) = flat landskape, plain
uroda (pl) = beauty, úroda (cz) = harvest
szukać (pl) = search, šukat (cz) = to fuck (used to mean going back and forth),
mrdati (si) = to move, mrdati (hr) = to wiggle, mrdat (cz) = to fuck (hard)
meškat (sk) = to be delayed, mieszkać (pl) = to live (somewhere)
otrok (si) = a child, otrok (cz) = a slave
kaditi (si, hr) = to smoke, kadit (cz) = to take a shit
moč (si) = power, moč (cz) = urine
pića (hr) = drink, píča (cz) = pussy, cunt
hladná (hr) = cold, hladná (sk) = hungry [same spelling, different pronuncation in H]
moški (si) = men, mušky (cz) = little flies
hitri (si) = fast, chytrý (cz) = smart
osnova (si) = base, osnova (cz) = scheme
za (si) = for, za (cz) = behind
slovenska (si) = slovenian, slovenská (sk) = slovak/slovakian
Slovenščina (si) = slovene, slovenčina (sk) = slovak
napad (si) = attack, nápad (cz) = idea
volim (hr) = I love, volím (cz) = I vote
kruh (si) = bread, kruh (cz) = circle
hrana (si) = food, hrana (cz) = edge [different pronuciation of H]
sok (si) = juice, sok (cz) = an enemy/a foe
otok (si, hr) = island, otok (cz) = swollen part
počasí (cz) = weather, počasi (si) = slow down
zachód (pl) = west, záchod (cz) = toilet
obraz (si) = a face, obraz (cz) = painting
dober (si, hr) = good, dober (cz) = use up
za (cz) = behind, za (si) = for
Iaskanje (si) = to look for, laskání (cz) = láskanie (sk) = caressings/petting
sadni (sk) = sit down, sadni (si) = fruit
zadnji (si, hr) = last, zadní (cz) = back, hind
hiša (si) = a house, chýše (cz) = chyža (sk) = a hut/shack
vrti (si) = spins, vrtí (cz) = wiggles
hlapov (si) = vapors, chlapov (sk) = men
hlapi (si) = vapors, chlapi (cz) = men
kosila (si) = lunch, kosila (cz) = (she) scythed, kosiła (pl) = kosila (sk) = (she) cut (grass), koszula (pl) = košila (sk) = a button shirt
divna (hr) = beautiful, divná (cz,sk) = weird
more (si) = can, more (sk) = a sea, moře (cz) = morze (pl) = a sea, może (pl) = maybe
úžasná (cz) = amazing, užasna (hr) = bad
pływać (pl) = plivati (hr) = to swim, plivat (cz) = to spit
krasnii (rus) = red, krásný (cz) = beautiful
odporny (pl) = resistent, odporný (cz) = disgusting
frajer (cz) = cool guy, frajer (sk) = boyfriend, frajer (pl) = looser
Brak (srb) = a marriage, brak (cz) = a low quality product
Chudý (cz) = poor, chudý (sk) = thin (person)
Sklep (cz) = a cellar, sklep (pl) = a shop, sklep (ru) = a crypt, sklep (si) = a joint, conclusion
stolica (sk) = stolice (cz) = a poop, stolica (pl) = the capital
Bok (cz, sk) =
Posouditi
Pušky (pl) konzervy
Zjebe (slovinsky) zebe, zime
Fukat (slovinsky)

68 Non-Mainstreams Tips for Prague

2026-03-08T00:00:00+00:00

Transportation
Non-mainstream tips
OUTSIDE OF PRAGUE
In a supermarket you can get these Czech sweets
- Alcohol
- Food
Things in bakery (and pastelería) and are Czech (Antonínovo pekařství, Libeřské lahůdky, Mňam Mňam and supermarkets)
Bevarages with no alcohol
Phrases with Spanish pronunciation (everyone speaks English, but I think it is always useful to know somehting)
Phrases with german pronunciation (everyone speaks English, but I think it is always useful to know somehting)

WELCOME TO CZECHIA!

Transportation

First of all, download IDOS. IDOS is the perfect tool for finding connections within a city. It is possible to start just with your location and address as your final destination. It will search for the nearest stations (bus, tram, train, boat…) and then the quickest route. You can check the length and duration of the route, and you can also display the map to see, what you will pass through and where the stations are. Furthermore, IDOS allows you to buy tickets in the app. Finally, this app is especially useful if you travel within the whole country as it can search for connections from one city to another city, from a city to a village; or even from one country to another country (e.g. a trip to Berlin, Graz, Gdansk, Budapest, Bratislava etc.). It mostly works in other countries too, but mainly for international trains and buses, probably not that well for local public transport.

I highly recommend downloading Mapy.cz. While it is just another app for maps, it shows all the stations very clearly and it is impossible to get lost or not to find where a bus, tram, or boat departures from. The numbers of houses or buildings are displayed too, which I believe it is fairly pratical. It is also possible to download a region map for an off-line use. The biggest highlight of this app is the hiking routes which are excellently managed in Mapy.cz. The app works really well outside of Czechia too, so I recommend keeping it after this trip.

For Prague only, an app PID lítačka is generally recommended. I am personally not the biggest fan, however I should mention it as it facilites on-line ticket purchase. Otherwise the ticket machines are in every metro station, and currently in most of the trams and buses. Ticket inspections are common, so do not try to ride without a ticket.

When buying a ticket for public transport, I personally recommend buying a 3-day ticket or 1-month ticket (coupon) as it generally comes cheaper than buying several 30-minute tickets. This applies especially for students who can prove that they study (usually ISIC card).

IDOS, Mapy.cz or PID lítačka are not necessary, you can use Apple Maps or Google Maps if it works better for you, but I highly recommend getting at least IDOS as it is super easy to use, allows you more freedom when choosing the transport and also makes planning much easier as you can swipe right to see when the next tram is coming (e.g. you need to take metro –> metro –> tram, and you know you will not take the tram immediately, so you just swipe the tram in the app to see, that it goes in next 5 minutes, 10 minutes, 15 minutes etc.).

Finally, if you’re looking for something more outside of Prague (I might amplify my collection one day), search in visitczechia.com. There you will find seasonal events, hiking destinations and many more.

Non-mainstream tips

Knedlín - Národní 115/24, 110 00 (Nové Město) - If we skip the details, this is the modern version of tradintional Czech dish. The typical one (from grandma) would be with apricot, strawberries, blueberries, or plums, here you can find many interestin variations and I recommend this place because the food is good and the overall experience is worth it. 
Kolacherie - 1) Hybernské ulice 4, close to Náměstí republiky, 2) crosspoint of V Tůních and Na Rybníčku, close to I.P. Pavlova - Cakes and selected coffee. „Koláč“ (sg.) „koláče“ (pl.) is traditional Czech sweet dish. The most typical one are with 1) poppy seeds, 2) plum jam, 3) curd cheese called „tvaroh“ (tvaroh is basically super fresh cheese with no fermentation) which is very common in Czech sweet dishes (also possible to buy in supermarkets either dry or wet-like-yogurt). This café offers you variety of koláče e.g. tvaroh with raspberry, but also non-traditional with pistachio and chocolate. Furthermore, they offer also savoury, which used to be common many decades ago, but Czech people do not acknowledge them. 
Boat ride - pid.cz/en/ferries/ - buy a ticket with PID for public transport and this is included 
Kino Lucerna - Vodičkova 704 /36, 110 00 (Nové Město) - in my opinion this is an extraordinary place, just go through, see the horse on the ceiling and enjoy unusual architecture. (It’s been open since 1909) 
Pasáž Koruna - Václavské nám. 846/1, 110 00 Můstek - another passage, but Lucerna is better 
Pasáž Světozor - Pasáž Světozor, 110 00 Nové Město - another passage. with SVĚTOZOR, it is a cinema but also pastalería, cake shop, you should be able to eneter a park 
Františkánská Zahrada - Vodičkova, 110 00 Nové Město - it is a nice place, there is café and a bar, you enter this through Pasáž Světozor 
Valdštejnská zahrada - Letenská 123/4, 118 00 Malá Strana - this place is lit, it is beautfiul and if you should spend only 10 minutes in the park, it is worth it 
Franz Kafka - Otočná Hlava - “K” - Socha Davida Černého - Charvátova, 110 00 Nové Město - Many tourists go to see the famous Franz Kafka’s head. It is a huge monument.
Národní technické muzeum - Kostelní 1320/42, 170 00 Praha 7-Letná - you probably will not have time, but this is a technical museum and it is really cool.  
Strossmayerovo náměstí - this whole place looks good and not many tourists in there, you can walk up and see some of the shops 
Bageterie Boulevard - anywhere - this is not a typical Czech dish, but it is Czech fastfood and I think it is really good. For lunch/dinner, get the whole menu which is a baguette, patatas and ice tea. Before you order, ask them what is the baguette of the day, it is cheaper, but not that much, order what you like, but it is a tip 
Národní divadlo - Národní 2, 110 00 - you probably won’t be able to go to the theater, but the whole street Národní is still pretty nice, if you continue to the river, you’ll see islands 
Střelecký ostrov - it is an island next to the National Theater - it is a chill place just like the other islands 
Tančící dům - Jiráskovo nám. 1981/6, 120 00 - crazy architecture of a modern building, it means dancing house 
Nový svět - Nový Svět 2, 118 00 Praha 1-Hradčany - this whole area is interesting historic and almost no tourist (when I was there), it is not that far away, it is close to the Prague castle 
Petřínské sady - Petřínské sady 633, 118 00 Praha 1-Malá Strana - I don’t think you’ll have time for parks, however, if you want to see the whole Prague… 
Pražský metronom - nábř. E. Beneše, 118 00 Praha 7-Letná, Česko - it is kinda extraordinary, again, nice view, random piece of architecture, during summer there is also techno party, I dont know ow about now 
Vzorkovna Dog BAR - Národní 339/11, 110 00 Staré Město - I think this club is great. It is under the ground and many Erasmus students go there 
Kellyxír - alchymistická hospůdka - Jánský vršek 312, 118 00 Malá Strana - you will get a drink in a alchymist pub, you’ll get it in a beaker, or any of the chemical glass and also magical steam will be on it. Connected to that is also Alchemy Museum 
Sex Machines Museum - Melantrichova 476 /18, 110 00 Staré Město - rather extraordinary museum in the old town 
Vyšehrad - V Pevnosti 159/5b, 128 00 Praha 2-Vyšehrad - I think you will go there anyway, but in this place there used to be a castle. Very important place for the legends of the beginning of Czechia. Nowadays there is a really nice park on the top of a rock, amazing views, interesting catedral and a graveyard where are mostly famous people 
Divoká šárka - it’s nature in the city (not actually in the city), huge Rocks, nice atmosphere and you dont have to leave the Prague 
Mazelab - Československé armády 729/28, 160 00 Praha 6-Bubeneč - amazing coffee and café. Get filtred coffee. Cards only. 
Pizza Einstein - 1) Rumunská 256/25, Praha 2, 2) Šmeralova 137/3, Praha 6 - you have to have ISIC, the students card, and then you get 1+1 offer. For non-students, the pizza is still worth it.
Letohrádek Hvězda - Obora Hvězda, 161 00 Praha 6 - it is an interesting place and interesting architecture, but you probably will not have time for it 
UGO - healthy fast food chain (Buddha bowls, salads, fruit drinks, wraps…) if you have ISIC, you get a good discount.
Žlutá pumpa - Belgická 539/11, 120 00 Vinohrady - TexMex delicious food, go there for lunch, you’ll get the lunch menu with nachos and soup
Grébovka (Havlíčkovy sady) - Havlíčkovy sady, 120 00 Praha 2-Vinohrady - a really nice park, interesting architecture, great views, but most importantly, there are artificial caves that are really cool, and you can freely go through 
Trhy Jiřího z Poděbrad - metro station Jiřího z Poděbrad - probably will not appreciate that much since you don’t live in Prague, but it is a market place, they should sell fruits, wine, some interesting food and so on. Especially good in autumn as burčák (= not finished wine, sweet and low in alcohol) is served. There are parks nearby and Žižkovská věž.
Trhy I. P. Pavlova - station I. P. Pavlova, Tylovo náměstí - markets like the previous one
Muzeum iluzí - Staroměstské nám. 480/24, 110 00 - museum of illusion, it’s fun 
Betlémská kaple - Betlémské nám. 255/4, 110 00 - historical place connected to important reformator of religion Jan Hus in old Czechia, also one of the oldest buildings  
Stromovka - a huge park with amazing gardens, lakes and generally really good atmosphere 
Zahrady pod Pražským hradem - 14, Valdštejnská 158, Malá Strana, 110 00 Praha 1 - probably the finest most fancy place, gardens bellow the Prague Castle  
Dox - Poupětova 1, 170 00 Praha 7-Holešovice - art gallery recommended by many 
Kunsthalle - Klárov 5, Malá Strana 118 00 - alao art gallery and in many cases, I’ve been there, it was also interactive 
Zámek Troja - U Trojskeho zamku 4/1 - beautiful place, might be a little tricky to get there, probably inside is also a little art exhibition; it’s not a castle it’s more of a villa, really stunning piece pf architecture 
Olšanské hřbitovy - vinohradslá 1835/153 - I especially recomend this one. It is a huge graveyard, but really beautiful, it’s more like a park and I think it is worth the visit.  
Zahrada Černínského paláce - Zahrada Černínského paláce, Hradčany - beautiful gardens 
Masarykova Vyhlídka - Královská obora, 118 00 
Královská obora - It’s recomendabel to go through this one on the way to Nový svět 
Náplavka - starting by the Dancing house to the south, it’s probably better to go there during warmer months, however, currently the place is full of cafes and bars, the boats are bars as well. Sometimes during the night there are parties on the boats. 
Lennon Wall - Velkopřevorské náměstí - a Wall dedicated to Lennon, streetart, poems etc., right next to it there is a café and a little art exhibition where some artists sell their products (together with Lennon-wall products) 
Palac Adria - Jungmannova 36/31 - architectonical monument, built in 1924, rondocubism, it features a passage and it appearance is stunning. Fun fact: This builfing was build by an Italian insurance company. If you come to the middle, you will see mosaics on the floor. What can you see? One of those pictures looks like a house on fire. The idea behind these pictures was to show that this company will protect you from all the possible bad luck.
Divadlo viola - Narodni 7/1011 - architectural monument 
Louvre - Národní 22 - it is rather a fancy Café, so it might be a little pricier, however, the dessert I had there (pistachio) was delicious. They also serve traditional cuisines. 
Chocotopia - V oblouku 728, 252 43, Průhonice - tematic, entertainment park in the style of Willy Wonka 
Strahov library - Strahovské nádvoří 132/1 - historical monk library. Built in 1143. 
Hlavní pošta - Jindrišská 14 - it is a post office but the inside of the building is really cool (given, again, that it is a regular post office), it’s like 300 m from the main train station, also it’s unsurprisingly full of people, so maybe not the best place to pick up or send mails. 
The smallest house in Prague - Anežská ulice 4
Pivovar Bubeneč - Bubenečská 321/33, Praha 6 - Good beer, good food (traditional and non-traditional (e.g. burgers)), a little bit outside of the center, but a least not many people
Clam-Gallas Palace - Husova 158/20, 110 00 Staré Město - a baroque palace in the old town of Prague, inside there is a museum, also posible to rent for private events 
Rotunda sv. Martina - K Rotundě 100, 128 00 Praha 2-Vyšehrad - oldest building in Prague, it is on the way to Vyšehrad 
Kostel panny Marie pod řetězem - Lázeňská 285, 118 00 Malá Strana - architectonical monument 
Pomník Franze Kafky - Dušní, 110 00 Staré Město - this is a memorial, a statue, of a well known writer Franz Kafka, who was born in Prague and lived here almost all of his life. Where the statue stands now, there used to be a house where Kafka lived. 
Letohrádek královny Anny - Mariánské hradby 52/1, 118 00 Praha 1-Hradčany - a summer castle built in Renesance style. Around the castle, there is a beautiful park. This complex served for relaxation to Ferdinand I Habsburg  
Cukrárna Blagova - Lublaňská 1001/11 - Good low-price brunch. Egg Benedict, English breakfast or pancakes for less than 10 Euros 
National maternity hospital - Apolinářská 441/18, Praha 2 - this hospital was built in 1865. While it may not seem like a vacation place, it’s important to highlight that it is the building itself that is worth seeing. It looks slightly like Hogwarts School. To add the special effects, visit it at night. But it is alao possible to go inside without violating any hospital law. There is a little cafe. The interior is gothic. There is a chapel worth visiting 
Pepík uhoř, Pepík the Eel - Spálená 76/14 - https://www.kudyznudy.cz/aktivity/uhor-pepik-v-secesni-budove-ceske-pojistovny-v-pra - in the bulding of the Czech Insurance company you can see a live eel swimming in a beautiful Art Noveau building  
Crème de la crème - 1) Husova 231/12, Praha 2, 2) Pod Kaštany 236/2, Praha 6 - extremely good ice cream and very cheap, for 4 scoops in total I paid 138 kč. It’s important to go to this branch, there are no queues, then you can walk to Mariánské náměstí (100 m, no more than that) and sit there at the public coffee tables. Another at Pod kaštany street offers a walk afterward to Metronome and to a few lookout places that are situated left and right from the metronome. These places belong to the best ones to see Prague as the Sun is setting. Then you can continue right to the center going to the Old Town Square. There are more Creme de la creme in Prague, but these two are not crowded and well situated. Little tip: Ask for small ice cream and say you want two flavors 
Dům porcelánu + tea house - Jugoslávská 567/16 - are you interested in Czech dishes? From plates, to cups, to glasses and little decorated objects? While it is not museum and definitely not complete collection, this place offers many of the best Czech producers. One of the most known among Czech people is „Cibulák“ roughly translated to „Onion-er“. White porcelain and blue ornaments. This is not a museum, it is a shop. It has 3 floors and there is a little terrace in the 3rd floor connected to a tea house. Good for summer pause. 
Sauna on boat - during winter it is possible to visit sauna that is on a boat, which means you can jump directly to Vltava after hot Sauna. There are several of them, one of them is on the tram stop Výtoň. Bear in mind it is important to make a reservation first. 
Myšák cukrárna - Vodičkova 710/31 - This is a luxorious café that offers luxorious desserts. Althought it doesn’t belong to a cheap category, I think it is a perfect sweet dot for your trip. The offer both traditional Czech desserts (větrník, špička, věneček, and more) and non-traditional.
Kolektor - Dukelských Hrdinů 530/47, Praha 7 - Café and bar in one situated in Holešovice. It is also connected to a theater Divadlo hrdinů. As this place is pretty big for a usuall café, it is good for big groups.
Balt kino - Blahnikova 575/1, Praha 3 - This extraordinary cinema offers “everything, that is not allowed in a classical cinema”. The main part being serving of rums for a movie. In this cinema it is possible to watch legendary/famous bad movies while ordering variable liquors and drinks with food.
Umbrella man - Odborů 1343/1, Praha 2 - Look up the skies, there you will see a man hanging on a wire with his umbrella, there’s also a woman in the next street. Mosaic house has tiny mushrooms up the roof.

OUTSIDE OF PRAGUE

Jezero Konetopy
Kutná hora - this little medieval town is significant for its historical position as there the miners of the king Přemysl Otakar II used to mine silver and Gold. There is also a „bone house“, a church full of bones set up to represent various pictures
Český Krumlov - a beautiful town south from Prague, my personal opinion is that the south of Czechia is very beautiful, it is considerably busy place as many tourist go there. During summer there is a 360° open air theater
Karlovy Vary - a city dedicated to spa with very summer-like architecture, many springs of naturally mineral water which you can pour and drink on the spot. Also, a museum of Becherovka is there. During the summer it hosts Movie Festival
Kostel svatého Jiří - Luková - (https://www.instagram.com/reel/DBEPFUhognN/?igsh=dXBzdTZibTNrOXho) - an interesting art project where sculptures of ghost are situated into a church
Příbram - https://www.instagram.com/reel/DEINlGDo91G/?igsh=cXlmYnJ2d2d0aWRr
Kaple svatého Huberta https://www.instagram.com/reel/DFF4VzJMgjo/?igsh=MTU1b3ducWJrZ2NrNw==

In a supermarket you can get these Czech sweets

Deli - I recommend pistacio - candy in chocolate cover
Studentská pečeť - chocolate with nuts and other stuff, very good, get the ordinary one (or specific kind you like eg raspberries)
Lázeňské oplatky - blue box, very light, not too sweet
Fidorka - various flavours, I recommend the blue one, coconut, but others are good too, it’s like chocolate cover of… „dry cookie“, this description is very inaccurate, but you will not regret
Polomáčené - dry biscuit with chcolate layer, tasty
Sójový suk - i liked it as a kid, its not bad, its different, soft
Piškoty - not really a candy but tasty “biscuit”, it’s dry and crunchy, you can combine it with nutella
Margot - i dont know to describe it
Sušenky - this is something I usually have problems describing in english, it’s like dry biscuit, for example BeBe
Horalka - sušenka with chocolate, but they have also peanut version etc
Miňonky - little sušenky in chocolate
Anything labeled OPAVIA - sušenky of various kinds and shapes
Brumík - soft teddy bear with a little fillig
Anything ORION - mostly chocolate
Delisa - sušenka covered in chocolate
Banány, Meruňky, Višně v čokoládě by Orion - jelly of banana, apricot or cherry flavour in chocolate
Kaštany ledové - chocolate bar but smooth

Alcohol

Becherovka - it’s herbal liqueur, I like it, there is a Lemond version that might be better and less alcoholic
Zelená - I am not saying it is good, but it is extraordinary, pepermint, very sweet and produced only in Czechia
Slivovice - distilled from plums
hruškovice - distilled from pears
meruňkovice - distilled from apricots (my favorite)
any beer, I am not joking, any beer will be good - in pubs mostly Pilsner Urquel, in supermarket - a good, ordinary beer Krušovice (for example a dark one); do not get Braník - it is the cheapest and we don’t like it, but you can try it and see if you like it; go to the supermarket and see how many beers you can get with a price bellow 25 kč (1 euro); the Czech brands you will most likely encounter: Pilsen Urquell, Kozel, Staropramen, Bernard, Krušovice, Gambrinus, Svijany, Braník, Budweiser Budvar (Budějovicky Budvar), Birell (non-alcoholic), Primator, Radegast, Černá hora, Klenot

Food

(Potrefená husa, Kozlovna, U fleků)

Vepřo knedlo zelo - Pork, cabbage, dumplings (baked)
Guláš s knedlíky - this is the peak, beef with sauce and dumplings (in restaurants they usually serve more kinds), it will never dissappoint you
Svíčková na smetaně - the most famous czech food; baked and liquified root vegetables with beefs and dumplings with whipped cream on the top
Plněné knedlíky - anything that is like… stuffed dumpling with fruit, it is sweet
Uzené knedlíky - this is with meat and most likely cabbage
Buchtičky se šodó/krémem - you might not find it in prague restaurants, its sweet, little fluffy “bread” with a cream
Chlebíčky - this is very universal food (look up google, there are many kinds, it is not standarlized) it’s almost like tapas, its a piece of bread with somehting, you can get it in random places such as Mňam Mňam, or Libeřské Lahůdky, theaters but surprisingly not in café or pubs. I recommend for example Antonínovo pekařství, look which kind they have and get 2 or 3 pieces of something that looks good; can be a snack, always non-sweet
Kuřecí/vepřový řízek - chicken/pork schnitzel - it is just as common in Czechia, usually with potatoes, or potatoes salad
Smažený sýr - literally Fried Cheese - whilst it doesnt sound special, until recently it was only in Czechia. (But nowadays they makes little fried cheeses in McDonald, KFC etc… ) but thats not the same experience. Smažený sýr s hranolkami (french fries) with a Tatarská omáčka (common) or Mayo (I prefer), somehow this dish is a typical Czech thing and you don’t find it in other countries
Grilovaný hermelín - pretty much the same, it is grilled brie (not exactly brie but this kind of cheese) - probably not in restaurants, maybe in pubs
Nakládaný hermelín - this is in pubs but it is not as lit as the aforementioned
Pochoutkový salát - salad - you’ll find it in supermarkets in the fridges, it’s a little box, about 150 grams, it has written Vlašský, Pařížský, Ďábelský or Rybí Salát on it. It’s basically… depends but the basics are ham, onion, mayo and for example peas. It might not sound good but it’s great with Rohlík, and when you are on the “student budget” this makes an excellent snack. I’m not claiming this is typical Czech, but I didnt see it in Maribor
Pomazánka - this means “spreading” - this is also very general thing, it can be made from “anything”. If you are in Antoninovo pekařství, get “Vajíčková pomazánka” (egg) and buy some bread, put it on the bread and enjoy. In supermarkets they sell many of these, the “typical ones” are probably vajíčková (egg), česneková (garlic), nivová (blue cheese), sýrová (cheese); you can also get tuňáková (tuna), rybičková (fish) and many others. In supermarkets, there is a corner of fresh food, get for example 100 g of Česneková pomazánka, 100 g of Vajíčková pomazánka and spread it on little pieces of bread –> you just made Jednohubka.
Bramborový salát - potatoe salad - could be in restaurants with schnitzel or again packed in supermarkets
Tatarák - I dont think it is czech, but see for yourself - it is raw beef with topinky (fried Czech bread). Get it in restaurants as an appetizer (or the main dish)
Vepřový jazyk - Pork tongue - probably not exactly typical but at least rare to see, in Prague you can get this in Dlouhá (restaurant)
Bramboráky - more less Potatoe pancakes - it is fried usually served with some smoked meat.
Moravský vrabec - moravian sparrow - but it doesn’t contain a sparrow - very similar to Vepřo knedlo zelo, but it has sauce
Pečená kachna se zelím - baked duck with cabbage (and dumplings) - you won’t get the whole duck, only a part (my grandma makes this when the whole family gathers)
Sekaná - meatloaf, probably not in restaurants
Česnečka - garlic soup - if you can get a soup, this one is traditional
Kulajda - the same - creamy dill, mushroom, and potato soup with poached egg, is another proud representative of the sweet and sour dish family - not my personal favorite, I dont like dill nor mushroom
Zelňačka - this is a cabbage soup, a little spicy - we got it at the slovenian dinner
Šišky s mákem - I doubt you’d find it anywhere - potato cones with poppy seeds
Žemlovka - this is a dessert, prepared from rohlik, bread or houska with apple and sugar, it is baked
Utopenci - “drowned man” - 99 % chance to be found in pubs, sausages that are sliced open, filled with mustard, onion, chilli, allspice, and bayleaves and then thrown overboard into a large jar with sweet and sour brine and left to their own devices

Things in bakery (and pastelería) and are Czech (Antonínovo pekařství, Libeřské lahůdky, Mňam Mňam and supermarkets)

Rohlík - it’s just a kind of “bread” but it’s a good snack with ham, cheese, nutella whatever
Houska - almost the same but dfferent shape
Chléb - this means “bread” but it’s not white bread it is a darker one with a different taste, it is not that soft and my dad is really proud that we, Czech people, have this bread
Punčový dort/řez - ask if they have it, it is sweet, moist, I think it belongs on the list because I havent had something similar in other countries, (maybe you can get it also in supermarkets)
Makový závin - i dont know how common it is in other countries, but at least in Czechia it is pretty famous, let’s say it is Czech (you can get it in supermarket, you can have it for breakfast (with milk))
Kobliha - it is a filled up fried dought, the translation is donut, but it has a different, round, shape, usually filled with a jam (apricot or cherry) also chocolate (100 % in a supermarket, bakeries etc)
Medovník - honey pie - very sweet, delicious, I always got it for my birthday
Indiánek - difficult description, it is fluffy
Větrník - very sweet, it’s like “samdwich”, it has top, filling and bottom
Anything that is called „Buchty“ - ask in bakery
Koláč - it can be makový (poppy seed), or tvarohový (like cheesecake) - ask in bakery, get some koláče - generally sweet. I prefer makový and I recommend them ;D

Bevarages with no alcohol

Kofola - you get it pretty much everywhere - it’s the Czech version of Coke, produced since 1960, you should get at least one
Malinovka - a lemonade from Raspberries - Probably more likely in pubs than in resturants, in my opinion very unusual (= i couldnt get this in different countries); in supermarkets, it’s red-pink colour sold as “Poctivá malinovka” but you can just ask the people
Vinea - juice from grapes - I’ve met foreigners saying they love Vinea
Birell - they make also nonalcoholic beer and many kinds of lemonade, my favorite is Malina-Limetka (raspberry-lime) - in supermarkets you find plenty of them

Phrases with Spanish pronunciation (everyone speaks English, but I think it is always useful to know somehting)

tílde means that the vowel is longer. For example yeet is long, dill is short
„j“ is pronunced like „y“ eg „ayuda“
„ch“ is „j“ eg „jamón“
Accent is always on the first syllable. In Spanish it is „hospiTAL“, in Czech it is „HOspital“
“H” is read like english “Have, Head, Hat”
“z” is like “Zoom”
“Š“ is like “SHould”
“K” is “C”, e.g. “caro”

Phrase	Pronunciation	Meaning
Dobrý den	Dobrí den	hello (good day, formal)
Na shledanou/nashle	na sjledanou / nasjle	bye (formal)
prosím	prosim	please
děkuji	dyekuyi	thank you
pivo	pivo	beer
voda	voda	water
jedekrát	yedencrat	once
dvakrát	dvacrat	twice
hotovost	hotovost (read H like English “have”)	cash
karta	carta	card
budu platit kartou	budu platyit cartou	I will pay with card
prosím jedenkrát pivo/vodu/kofolu	prosim jedencrat pivo/vodu/cofolu	please one time beer/water/kofola
Kolik to stojí?	colic to stoyi	how much is it?
prosím kde je kofola	prosim cde ye cofola	please where is kofola
Jedeme z Mariboru	yedeme z Mariboru	we are going from Maribor
Jsme Erasmus studenti	ysme erasmus studentji	we are erasmus students
Jmenuji se…	ymenuyi se…	my name is…
Na zdraví	na sdravie	cheers

Phrases with german pronunciation (everyone speaks English, but I think it is always useful to know somehting)

Acute above a,e,i,o,u (or °, ů) means that the vowel is longer. For example yeet is long, dill is short. „í (Czech)“ = „ie ( German)“
„j“ is pronounced like „y“ e.g. „yeet“
Accent is always on the first syllable.
„S” is like „s” in „solve”, or „ss/ß”, always
„Z” is like „s” in „sondern”, always
„C” is like Z in „zehn”, always
Č = tsch
Š = sch
„Ž” something like „conJunction”
read every letter
„H“ is like „haben“
v = w

Phrase	Pronunciation	Meaning
Dobrý den	Dobrie den	hello (good day, formal)
Na shledanou/nashle	na s+ch (not š, not sch), schledanou (ss+ch+ledanou)/naschle (na+ss+chle)	bye (formal)
prosím	prossiem	please
děkuji	djekuji	thank you
pivo	pivo	beer
voda	woda	water
jedekrát	jedenkrat	once
dvakrát	dvakrat	twice
hotovost	hotovost	cash
karta	karta	card
budu platit kartou	budu platjit kartou	I will pay with card
prosím jedenkrát pivo/vodu/kofolu	prossiem jedenkrat pivo/wodu/kofolu	please one time beer/water/kofola
Kolik to stojí?	kolik to sstojie	how much is it?
prosím kde je kofola	prossim gde je kofola	please where is kofola
Jedeme z Mariboru	jedeme z Mariboru	we are going from Maribor
Jsme Erasmus studenti	jssme erasmus sstudentji	we are erasmus students
Jmenuji se…	jmenuji sse…	my name is…
Na zdraví	na sdravie	prost

One-Dimensional Diffusion–Reaction Modeling of Lactose Hydrolysis in a Porous Membrane

2026-02-10T00:00:00+00:00

1. Task
2. Problem Description
3. Calculations
4. Results and Discussion
5. Conclusion
6. Code
- Main
- Function

1. Task

In a membrane reactor, a reactive species diffuses through a semi-permeable membrane where a first-order reaction occurs. Concentration changes along the membrane thickness, and permeability may depend on temperature. Develop a 1D coupled mass diffusion-reaction model using the Finite Volume Method (FVM) that predicts concentration decay across the membrane. Evaluate the effect of reaction rate constants and membrane thickness on conversion.

2. Problem Description

I decided to model the removal of lactose from milk using a membrane loaded with an enzyme that breaks it down to galactose and glucose. Milk is ultra-filtered with a porous membrane made out of polyethersulfone (PES), and the enzyme used is a lactase (\(\beta\)-galactosidase) from Aspergillus Oryzae. Therefore, the concentration of lactose \(c(z,t)\) will be modeled across the membrane.

3. Calculations

First, let us assume that the process is iso-thermic, which is a valid estimation as enzymes may degrade as the temperature increases. Second, only diffusion and first order reaction will be assumed in only one dimension. Finally, only the concentration of lactose in the membrane will be modeled.

Governing Equations

The partial differential equation for this system is:

\[\frac{\partial c(z,t)}{\partial t} = D \frac{\partial^2 c(z,t)}{\partial z^2} - k\, c(z,t)\]

According to the literature, milk contains about \(49\) g/L of lactose. The diffusivity of lactose is approximated with lactose’s diffusivity in water at 25 °C for 0.1 mol/L concentration \(D = 0.541 \times 10^{-9}\) m²/s. The enzymatic reaction rate is described with Michaelis-Menten law,

The enzymatic reaction rate is described by the Michaelis-Menten law:

\[v = \frac{V_{\max}[S]}{K_M + [S]}\]

Where:

\(V_{\max}\): Maximum reaction velocity.
\([S]\): Substrate concentration.
\(K_M\): Michaelis constant, defined as the substrate concentration at which the reaction rate reaches one half of \(V_{\max}\).

If the substrate concentration is significantly lower than \(K_M\), it can be approximated with first-order kinetics:

If the substrate concentration \([S]\) is significantly lower than \(K_M\), it can be approximated with first-order reaction kinetics, where the rate constant equals to:

\[k = \frac{V_{\max}}{K_M} c_{\text{enzyme}}\]

The values of the constants were obtained from literature. \(K_M = 0.840\) mM, \(V_{\max} = 0.0838\) mM/min/mg-enzyme. Although the bulk lactose concentration is higher than the Michaelis constant, diffusion limitations inside the porous membrane lead to much lower local substrate concentrations at the enzyme sites. Therefore, the first-order kinetics used in this model represents an effective reaction rate within the porous membrane rather than intrinsic enzyme kinetics.

The loading of enzyme was based on literature for a different system, about 0.2 mg-enzyme/cm³-polymer. However, given the porous medium, the reaction rate constant is lower due to inaccessibility of the substrate to the enzyme. Due to lack of experimental data for the aforementioned system, the reaction rate was estimated to be 100 times lower. Finally, the thickness of the membrane is usually about 150 µm having length of 1 m and width of 0.5 m.

Boundary and Initial Conditions

The initial condition

\[c(z,0) = 0\]

and boundary condition

\[c(0,t) = c_{A0}\]

were chosen.

Given it is a 2^nd order partial differential equation, two boundary conditions are necessary. At the membrane outlet, a Dirichlet boundary condition

\[c(L,t) = 0\]

would represent an ideal sink and would unrealistically overestimate conversion. Therefore, a zero-gradient (Neumann) boundary condition is applied at the membrane outlet,

\[\left. \frac{\partial c}{\partial z} \right|_{z=L} = 0\]

which assumes that the membrane is connected to an external domain that is not explicitly modeled. This allows the outlet concentration to be determined by the coupled diffusion–reaction processes within the membrane. A zero-gradient boundary condition is approximated by assuming negligible concentration difference between the last two control volumes.

Solving approach

The governing equation was discretized in space using the finite volume method (see the code bellow) and the resulting system of ordinary differential equations was solved using a standard ODE solver (ode45).

4. Results and Discussion

The system was examined for three different membrane thicknesses (\(L = 100, 150, 200\) µm) and three different reaction rate constants (\(\frac{1}{2} k\), \(k\), \(2k\)).

At the length \(L = 100\) µm at \(\frac{1}{2} k\), the achieved conversion was 34 %. Increasing the rate constant by the factor of 2, while the membrane length remains constant, yields conversion of 56 %. However, if the rate constant remains unchanged (\(\frac{1}{2} k\)) and the membrane length is increased by 50 µm (one half of the original length), the conversion is 61 %, which is very similar.

Interestingly, this phenomena is observed also if the membrane length is increased from 150 µm to 200 µm (one third of the original length), the conversion becomes 80 %. Keeping the same length (150 µm), but increasing the rate constant to \(k\), the conversion becomes 75 %, which is almost identical.

The very same conversion is achieved, if membrane length is 200 µm and rate constant equals to \(k\), or the membrane length is 150 µm and reaction rate equals to \(2k\).

For this setup, either increasing the reaction rate constant by the factor of 2 or increasing the membrane length by 50 µm yields very similar conversion. Conversions achieved for every combination of \(L\) and \(k\) are summarized in Table 1.

Table 1: Conversion achieved in each set-up.

	\(\frac{1}{2} k\)	\(k\)	\(2k\)
\(100\) μm	34 %	56 %	70 %
\(150\) μm	61 %	75 %	88 %
\(200\) μm	80 %	88 %	95 %

Figure 1: Time evolution for each set-up.

5. Conclusion

In conclusion, the removal of lactose from milk was successfully modeled. The effect of reaction rate constant and membrane length on conversion was evaluated. An interesting phenomena for this specific set-up was observed: increasing the reaction rate constant by the factor of 2 achieves almost identical conversion as increasing the membrane length by 50 µm.

6. Code

Main

clear, close all, clc
        % Main part of the project, where parameters may be altered. Initial
        % conditions are set here and also the graphs are plotted here.
        %Parameters
        D25 = 0.541e-9;    % m2/s
        cE = 0.05994e-1;   % kg/m3 (calculated, based on literature)
        VMAX = 1397;       % mM/s/kg (taken from literature)
        KM = 0.840;        % mM (taken from literature)
        L_membr = 150e-6;  % m
        cA0 = 140;         % mol/m3
        k = VMAX/KM*cE*1e-2; % mM/s/kg/mM*kg/m3 = 1/s/m3
        pars = [D25,cE,VMAX,KM,L_membr,cA0, k];
        L_coef = 50e-6;       % m, absolute length of which it will be thinner or thicker
        k_factor = [1/2, 1, 2]; % multiplyer of the reaction constant, for graph title
        k_vec = [1/2*k, 1*k, 2*k]; % multiplyer of the reaction constant
        L_vec = [L_membr-L_coef, L_membr, L_membr+L_coef];
        % Number of finite volumes
        N = 10;
        % Initial condition
        c0 = zeros(N,1); % c(z,0) = 0
        % Integration of ODEs
        tend = 20;
        ntimes = 5;
        tspan = linspace(0,tend,ntimes+1); 
        figure
        plot_index = 1;
        for p = 1:length(L_vec)
        for q = 1:length(k_vec)
        pars_mod = pars;
        pars_mod(5) = L_vec(p); 
        pars_mod(7) = k_vec(q);
        [tt,yy] = ode45( @(t,y) model_project(t,y,pars_mod), tspan, c0);
        % Plot concentration profiles
        dL = L_vec(p)/(N-0.5);
        x = zeros(1,N);
        subplot(3,3,plot_index)
        for i =1:N
        x(i) = (i-1)*dL;
        end
        for j=2:ntimes+1
        plot([x L_vec(p)],[cA0, yy(j,:)], 'o-')
        hold on
        end
        title(['L=',num2str(L_vec(p)*1e6),' µm, k = ', num2str(k_vec(q)), ' s^{-1}'])
        legend(string(tt(2:end)))
        hold off
        grid on
        xlabel('Spatial coordinate z')
        ylabel('Concentration')
        plot_index = plot_index + 1;
        end
        end
        

Function

function [dydt] = model_project(t,y,pars)
        % Model of coupled diffusion-reaction. Lactose penetrates through porous PES
        % membrane where an enzyme lactase is embedded. Lactose is being broken
        % down to glucose and galactose. The concentration of lactose is modeled.
        % Unpack parameters
        D25 = pars(1);    % m2/s
        cE = pars(2);      % kg/m3
        VMAX = pars(3);    % mM/s/kg
        KM = pars(4);        % mM
        L_membr = pars(5);  % m
        cA0 = pars(6);      % mol/m3
        k = pars(7);   % volumetric reaction rate constant, 1/s/m3
        %Unpack state variables
        N = length(y);
        c = y;
        %% 1) Discretization & geometry
        % Discretization
        dL = L_membr/(N-0.5);
        L = zeros(N+1,1);
        L(1) = 0;
        for i = 2:N+1
        L(i) = (i-1.5)*dL;
        end
        % Surface areas between FVs
        A = zeros(N+1,1);
        for i=1:N+1
        A(i) = 0.5; %m2 (area of membrane taken from literature)
        end
        % Volumes of FVs
        V = zeros(N,1);
        for i = 1:N
        V(i) = A(i)*(L(i+1)-L(i));
        end
        %% 2) Fluxes across FV boundaries
        j = zeros(N+1,1);
        % Start (left side)
        j(1) = -D25*(c(1)-cA0)/(dL/2);
        % the middle
        for i=2:N
        j(i) = -D25*(c(i)-c(i-1))/dL;
        end
        % End (right side)
        j(N+1) = -D25*(c(N-1) - c(N))/(dL/2); 
        %% 3) Balance of Finite volumes
        dcdt = zeros(N,1);
        for i=1:N
        dcdt(i) = j(i)*A(i) - j(i+1)*A(i+1) -k*c(i)*V(i);
        dcdt(i) = dcdt(i)/V(i);
        end
        % Send a column vector
        dydt = dcdt;
        

Guitarra

2025-11-06T00:00:00+00:00

Ya no toco la guitarra
porque me pone triste.
Solía ser la canción
que tocaba yo.

Las cuerdas se ponen roncas
debajo de mis dedos
y me recuerdan a los momentos
de los que guardo solo dibujos.

Como si estuviera enfermo
se empeora, se empeora
el dolor en mis manos
e inflamación en mi corazón.

Mi sonrisa se va
cada vez cuando sueño
con la música que tocaba
y la voz de la que ya no soy dueño.

Ya no toco la guitarra,
porque me da pena
que ya no soy capaz,
que cada vez me cuesta más.

Los días sin tocar
me parecen años
con las manos
maniatadas,

y las horas puliendo una canción,
incontables,
como estrellas
para un astrónomo

Como si empezara ayer
algo que conozco desde siempre
así es el amor no correspondido
una canción en mi repertorio

Ya no toco la guitarra
me pone desesperado
cada tono que suena
me acerca al pasado.

Acordarme como eran las canciones,
las canciones tan bonitas
me hace repasar mi vida,
pasear por mis memorias.

Y con cada sonido tranquilo
reviven las emociones
que sentía en ocasiones
para siempre perdidas.

Ya no toco la guitarra.
Porque ya no quiero.

Vařený ňok

2025-06-06T00:00:00+00:00

Bloudím. Bloudím. Bloudím?
Tam a zpátky, zpátky a tam,
s proudem plavu sám,
černé stěny a dno taky,
bublinky tvoří vlnky,
že jsem opuštěný, soudím.

Točím se na místě v koutě,
nebo jen ležím a hledím
na stříbrnou oblohu,
jež odráží mou podobu,
pak opět klesnu ke dnu,
a přemýšlím.

Bylo nás víc.
Každý den bok po boku,
smáli jsme se slunku,
zvládli tolik překážek
a teď přes pár dírek září paprsek
a jinak nic.

Kde asi jsou
a proč tu nejsou se mnou?
Si užívají někde venku,
zatímco já, já! Tu měknu
a nemám nic jiného než vzpomínku!
Přitom nerozloučili se ani jednou.

Odešli ode mě.
Ploužím se nad zemí
a připomíná mi obětí
každá bublina,
co oddělí se ode dna
a vznese se přese mě.

Ale někdy je velká,
že mě vynese, a říkám si,
tam někde čekají na mě!
A už brzičko se spatříme!
A jak mě teplý proud nese,
vidím (!), že utekli asi…

Padám… padám? Padám.

Korigování teploty v parní komoře ve wellness pomocí fuzzy regulatoru

2025-05-22T00:00:00+00:00

1 Zadání úlohy
2 Výpočty
3 Řešení v Simulinku
- 3.1 Fuzzy regulátor
- 3.2 Vizualizace
4 Závěr
5 Příloha

1 Zadání úlohy

Je parní komora o objemu \(V_{\text{komora}}\) a rozměrech \(3 \times 3 \times 2,5 \, \text{m}\) a v ní je nutno udržovat teplotu \(T_{\text{komora}}\) okolo 50 °C. K dispozici máme generátor páry Steam Generator CD 22.5 Compact (viz odkaz níže), který má výkon \(P_{\text{generator}}\) 22.5 kW. Během tohoto procesu jsou i nějaké tepelné ztráty do okolí. Pro zjednodušení, parní komora je sestavena z kachliček o tloušťce \(d_{\text{kachlička}}\) 8 mm, které jsou nalepeny na izolaci XPS. Podrobné informace o materiálech jsou přiloženy níže. Každých 15-20 minut někdo otevře dveře parní komory na 10 sekund (vstup nebo odchod). Uvažujte, že se během této jednorázové diskrétní ztrátě ochladí \(\frac{1}{9}\) množství plynů v komoře na okolních \(T_{\text{okolí}}\) 25 °C. Chování parní komory nad 100 °C je možné zanedbat. Zohledněte ale že senzor teploty na stropě má pětisekundové zpoždění mezi aktuální teplotou a naměřenou teplotou. Odkaz na parní generátor: https://www.dino-dampf.com/en/electric-steam-generator-type-cd22-5k-e-h-10.html.

Hodnoty veličin a vlasntostí materiálů:

parní komora:

\(V_{\text{komora}}\) = 22,5 m\(^3\) (3 \(\times\) 3 \(\times\) 2,5m)
\(T_{\text{komora}}\) = 50 °C (\(T_{\text{požadovaná}}\))
rozptyl = 45-55 °C je ok

generátor:

\(P_{\text{generator}}\) = 22,5 kW
\(\dot{m}\) = 30 kg/h

pára:

\(p_{\text{nasycené páry vody při 50 °C}}\) = 12327,51 Pa
\(c_{\text{vodní páry při 50 °C}}\) = 1878,55 J/kg/K
\(M_{\text{voda}}\) = 18 g/mol

vzduch:

\(M_{\text{vzduch}}\) = 29 g/mol
\(c_{\text{vzduch při 50 °C}}\) = 998,71 J/kg/K

keramické kachličky v parní komoře:

\(c_{\text{kachličky}}\) = 850 J/kg/K
\(\rho_{\text{kachličky}}\) = 2500 kg/m\(^3\)
\(d_{\text{kachlička}}\) = 8 mm
\(\lambda_{\text{kachlička}}\) = 1,1 W/m/K
\(R_{si}\) = 0,07 m\(^2\) K/W
\(R_{se}\) = 0,13 m\(^2\) K/W

izolant (extrudovaný polystyren, XPS):

\(d_{\text{XPS}}\) = 0,1 m
\(\lambda_{\text{XPS}}\) = 0,035 W/m/K

ostatní:

\(T_{\text{start}}\) = 25 °C
\(T_{\text{okolí}}\) = 25 °C
\(p_{\text{celk}}\) = 101500 Pa
\(x \in [0;1]\) (otevření a zavření ventilu)
celkové tepelné ztráty dodatečně vynásobit faktorem 10

2 Výpočty

Nejprve je nutné si udělat celkovou bilanční rovnici. V této úloze budeme řešit akumulaci tepla.

\[\dot{H}_{\text{vstup}}\text{d}t + \dot{Q}\text{d}t = \dot{H}_{\text{výstup}}\text{d}t + \text{d}H\]

Následně vydělíme diferenciálem.

\[\dot{H}_{\text{vstup}} + \dot{Q} = \dot{H}_{\text{výstup}} + \frac{\text{d}H}{\text{d}t}\]

Vodní pára je generována generátorem o výkonu \(P_{\text{generator}}\) v uzavřeném prostoru, proto lze vstupní entalpii nahradit pouze výkonem. Ten je nutné ještě vynásobit \(x\), což udává, jak moc je ventil uzavřen nebo otevřen. Výstupní proudy jsou tepelné ztráty přes stěny a při otevření dveří, které je ale v čase proměnlivé.

\[xP_{\text{generator}} = x\dot{Q}_{\text{generator}} = \dot{Q}_{\text{ztráty}} + \dot{H}_{\text{dveře}}(t)\]

Vyjádříme-li akumulaci, získáme následující rovnici.

\[\frac{\text{d}H}{\text{d}t} = xP_{\text{generator}} - \dot{Q}_{\text{ztráty}} + \dot{H}_{\text{dveře}}(t)\]

2.1 Vstup generátoru

Díky generátoru zavedeného v podlaze parní komory je představován jediným členem. Výkon generátoru je 22,5 kW

\[x\dot{Q}_{\text{generator}} = xP_{\text{generator}} = 22500x\]

2.2 Výstup dveřmi

Při jednorázovém otevření dveří uvažujeme, že se vymění nějaké množství uvnitř komory o teplotě 50 °C s plynem o okolní teplotě 25 °C. K tomuto problému jsem přistoupil tak, že jsem si spočítal hmotnost směsi vzduchu a vodní páry při 50 °C s tím, že uvažuji stoprocentní vlhkost. Po zjištění zastoupení jednotlivých složek (vzduch a vodní pára) jsem spočetl jejich průměrnou molární hmotnost a následně jejich hustotu za použití rovnice ideálního plynu. Hmotnost plynu v komoře jsem vynásobil rozumným faktorem jednou třetinou.

\[\begin{aligned} p_{\text{vzduch}} &= p_{\text{celk}} - p_{\text{pára při 50°C}} = 101500 - 12327,51 = 89172,49 \, \text{Pa} \\ y_{\text{pára}} &= \frac{p_{\text{pára}}}{p_{\text{celk}}} = \frac{12327,51}{101500} = 0,1215 \\ y_{\text{vzduch}} &= 1 - y_{\text{pára}} = 1 - 0,1215 = 0,8785 \\ M_{\text{směs}} &= M_{\text{pára}} y_{\text{pára}} + M_{\text{vzduch}} y_{\text{vzduch}} \\ M_{\text{směs}} &= 18 \cdot 0,1215 + 29 \cdot 0,8785 \approx 27,9 \,\text{g/mol}\\ \rho_{\text{směs}} &= \frac{m}{V} = \frac{p_{\text{celk}} M_{\text{směs}}}{R T_{\text{50°C}}} = \frac{101500 \, \text{Pa} \cdot (27,9 \times 10^{-3} \, \text{kg/mol})}{8,314 \, \text{J/(mol K)} \cdot (50 + 273,15) \, \text{K}} = 1,054 \, \text{kg/m}^3 \\ m_{\text{únik}} &= \zeta \cdot V_{\text{komora}} \cdot \rho_{\text{směs}} \\ &\text{kde } \zeta \text{ je konstanta, zvolená jako } \frac{1}{9} \\ m_{\text{únik}} &= \frac{1}{9} \cdot 22,5 \, \text{m}^3 \cdot 1,054 \,\text{kg/m}^3 = 2,635 \, \text{kg} \end{aligned}\]

Nyní lze spočítat uniklou entalpii dveřmi.

\[\begin{aligned} \Delta H_{\text{dveře}} &= m_{\text{únik}} \cdot (y_{\text{pára}} c_{\text{pára, 50°C}} + y_{\text{vzduch}} c_{\text{vzduch, 50°C}}) \cdot (T_{\text{komora}} - T_{\text{okolí}}) \\ \Delta H_{\text{dveře}} &= 2,635 \, \text{kg} \cdot (0,1215 \cdot 1878,55 + 0,8785 \cdot 998,71 \cdot (50 - 25) = 72832,10 \text{ J}\\ \Delta \dot{H}_{\text{dveře}} &= \frac{H_{\text{dveře}}}{t} = \frac{72832,10}{10} = 7283,21 \ \text{J/s} \end{aligned}\]

2.3 Tepelné ztráty zdmi

Tepelné ztráty zdmi jsou spočítané přes materiálové vlastnosti použitých materiálů ke konstrukci parní komory. Níže je spočítána propustnost tepla a je i zahrnut plošný odpor.

\[\begin{aligned} R &= R_{\text{si}} + \frac{d_{\text{kachlička}}}{\lambda_{\text{kachlička}}} + \frac{d_{\text{XPS}}}{\lambda_{\text{XPS}}} + R_{\text{se}} \\ R &= 0,07 + \frac{0,08}{1,1}+\frac{0,1}{0,035} + 0,13 = 3,06 \text{ m}^2\text{/K/W} \\ U &= \frac{1}{R} = 0,3263 \text{ W/m}^2\text{/K } \\ \dot{Q}_{\text{ztráta}} &= U A_{\text{celk}} (T_{\text{komora}}-T_{\text{okolí}}) \\ \dot{Q}_{\text{ztráta}} &= 0,3263 \cdot 48 \cdot (T_{\text{komora}} - 25 ) \end{aligned}\]

Nakonec byly tepelné ztrát ještě vynásobeny faktorem 10, což poskytuje realističtější pohled na tepelné ztráty kvůli netěstnostem dveří, ztrátám tepla s kondenzovanou vodou mizející odtokem a jiné ztráty.

\[\begin{aligned} \dot{Q}_{\text{ztráta}} &= 0,3263 \cdot 48 \cdot (T_{\text{komora}} - 25 ) \cdot 10 \\ \dot{Q}_{\text{ztráta}} &= 156,642 \cdot (T_{\text{komora}} - 25 ) \end{aligned}\]

2.4 Akumulace

Poslední krok je výpočet akumulace. Pro to je spočtena celková tepelná kapacita systému, což zahrnuje kachličky, vodní páru a vzduch.

\[\begin{aligned} \frac{\text{d}H}{\text{d}t} &= \sum (m_i c_i) \frac{\text{d}T}{\text{d}t} \\ \frac{\text{d}H}{\text{d}t} &= (960 \cdot 850 + 1,8591\cdot1878,55 + 21.67 \cdot 998,71) \frac{\text{d}T}{\text{d}t} \\ \frac{\text{d}H}{\text{d}t} &= 846059\frac{\text{d}T}{\text{d}t} \end{aligned}\]

2.5 Výsledná rovnice

Nyní můžeme spojit všechno dohromady, čímž získáme celkovou rovnici.

\[\begin{aligned} 22500x &= 0,3263 \cdot 48 \cdot (T_{\text{komora}}-25)\cdot10 + 846059 \frac{\text{d}T}{\text{d}t} + \dot{H}_{\text{dveře}}(t) \\ \frac{\text{d}T}{\text{d}t} &= \frac{22500x}{C_{\text{celk}}} - \frac{156,621 \cdot (T_{\text{komora}}-25)}{C_{\text{celk}}} - \frac{\dot{H}_{\text{dveře}}(t)}{C_{\text{celk}}} \end{aligned}\]

3 Řešení v Simulinku

Výsledná rovnice byla namodelována v Simulinku. Veličinu, kterou jsem sledoval, byla teplota v komoře. Ta byla spočtena pomocí integrace zjištěné derivace a sledovaná pomocí bloků Scope. Veličinu, kterou budu regulovat, je ventil od generátoru vodní páry \(x\). Podle očekávání, bez žádného regulátoru rostla teplota až do 168 °C, kde se ustálila.

3.1 Fuzzy regulátor

Než jsem začal implementovat fuzzy regulátor, ještě jsem přidal blok Time Delay mezi zjišťovanou teplotou a výpočtem, abych lépe nasimuloval reálné prostředí. K nepravidelnému otevírání dveří jsem dodal i pulse generátor, který mi každých 1000 sekund (skoro 17 minut, doporučovaný pobyt v parní komoře je 15 až 20 minut) odebíral na 10 sekund entalpii. To se projevilo snížením teploty.

Prvním vstupem pro fuzzy regulator byla odchylka aktuální teploty v komoře od požadované teploty (\(T_{\text{požadovaná}}-T_{\text{komora}}\)). V mém původním návrhu jsem chtěl zohlednit asymetrii situace, tedy že chci být více přísný na přehřátí, poněvadž se teplo obecně hůře odebírá než se přidává. Proto jsem si udělal vstupní fuzzy množiny nepravidelné, abych situaci lépe ohlídal. Tento návrh jsem nakonec opustil a udělal jsem jej normalizovaný [-1,1] pro 5 intervalů. Odchylky byly klasifikovány jako málo, skoro super, super, moc teplo, příliš teplo.

Druhou vstupní množinou byla derivace teploty, abych lépe podchytil, jestli se teplota mění prudce, pomaleji nebo vůbec. I tento vstup byl normalizovaný na intervalu [-1;1].

Nakonec výstupní množinou byla derivace ventilu, který měl buďto hodně zavírat, zavírat, nic nedělat, otevírat a hodně otevírat. Výstup z fuzzy regulátoru procházel před integrátor s limitem, který poskytoval hodnoty [0;1], neboť ventil více než 1, úplně otevřený, být nemůže. Vzhledem k již zmíněné citlivosti na přehřívání jsem plánoval použít jinou defuzzikační metodu, MOM, pro přísnější a ostřejší regulování. Proto i výstupní množiny byl trojúhelníkové. Nakonec jsem přešel k COG a množiny udělal obdélníkové a normalizované [-1;1].

Sestaviv vstupní a výstupní porty jsem se jal zpracovat pravidla. Pravidel bylo 25 pro každou situaci a právě jimi jsem řídil citlivost situace. Ukázalo se, že je to výrazně lepší a příjemnější řešení, než asymetrické, nepravidelné a nestandardní fuzzy množiny. Pravidla pro dané situace jsou shrnuty v následující tabulce.

	rychle klesá	klesá	nic	roste	rychle roste
příliš teplo	nic nedělat	nic nedělat	zavírajzavírat	hodně zavírat	hodně zavírat
moc teplo	otevírat	nic nedělat	zavírat	hodně zavírat	hodně zavírat
super	hodně otevírat	otevírat	nic nedělat	zavírat	hodně zavírat
skoro super	hodně otevírat	hodně otevírat	otevírat	nic nedělat	zavírat
málo	hodně otevírat	hodně otevírat	otevírat	nic nedělat	nic nedělat

Posledním krokem pro zajištění, že regulátor bude fungovat podle potřeb a že bude hlídat požadovanou teplotu, byly gainy před vstupem do fuzzy regulátoru a hned za výstupem. Vstup pro odchylku pro požadovanou teplotu procházel přes gain 1/10, neboť očekávané odchylky se pohybovaly okolo 10 °C. Derivace byly nepatrně zmenšeny faktorem 0,9. Nižší odchylka např. 1/5 regulaci teploty zcela rozházela a vyšší se neukázaly být nijak lepší. 2 pro integraci zajistilo skvělé výsledky. Menší gain způsobil akumulaci chyby a vyšší gain neposkytl dobré výsledky.

3.2 Vizualizace

Tento problém i s řešením byl vizualizován v prostředí 3D Simulink. V této animaci se mění barva komory podle toho, jaká je zrovna teplota. Zeleně se rozsvítí, pokud je teplota 50 °C. Pokud je teplota o trochu níž, skoro super, tak se zbarví tyrkysově, pokud je teplota ještě nižší, tak do modra a fialova. Je-li ale teplota vyšší než požadavek, prochází přes oranžovou, červenou a rudě červenou barvu.

4 Závěr

Podařilo se parní komoru dobře a realisticky nasimulovat. Komoře trvá necelou hodinu, než se ustálí na teplotě 50 °C, což je reálný odhad toho, jak se ve wellness rozehřívá parní komora. Okolo 50 °C se pohybuje už dříve, ale s větší oscilací. Teplota osciluje opravdu jen lehce, ani ne o jeden stupeň nad a pod požadovanou teplotou. Fuzzy regulátor zvládá dobře regulovat teplotu i s pětisekundovým zpožděním v záznamu teploty. Tato teplota se ustálí a udrží se několik hodin, což je opět v souladu s tím, kolik hodin ve wellness bývá běžně parní komora v provozu. Při pohledu na ventil generátoru lze vidět, že se prudce zapíná a prudce vypíná. To velmi dobře simuluje reálné prostředí, kdy ve wellness je pára vstřikována do komory diskrétně a nikoliv konstantně. Výsledná vizualizace ukazuje změny barvy podle teploty s tím, že svítí prakticky pořád zeleně a pouze pokud teplota není v rozmezí 49,8 °C až 50,2 °C, tak změní barvu.

5 Příloha

Dopaminová chaloupka

2025-05-05T00:00:00+00:00

Na zem mi spadl perníček.
…
Ztuhl jsem.
Rozplývá se
Všechno
Se vlní
Opadá…

Seberu ho?

…

Sebral jsem ho.
Obrys,
ne jen v prstech,
perníček
i zbytek,
do formy by zapadly.

Spadl mi perníček.
…
Rozbil se
Drobky!
Všude
Už není
Spadla vlna
Chci se posadit, ale už sedím
Je pryč…

…

Upekl se další.
Sedím a vím, že sedím,
a slyším,
zní mi hudba,
plnost a klid,
tvar a nálada,
celek, víc.

…
!
Ticho
.
Všechno opadlo
Dm… Dm… Dm… Dm…
Nic
Prázdno
Vše se rozplynulo
A to ticho
Absolutní ticho!
Dm… Dm… Dm… Dm…
Padám
Mám pocit, že padám!
Ale ležím
Dm… Dm… Dm… Dm…
Třes
V rukou
Široce otevřené oči
Vlny jdoucí proti sobě
Destruktivní interference
A pak zas jen prázdno
Dm… Dm… Dm… Dm…
Nerozbil se perníček
Nerozbil se na kousky
Ale jak kdyby mi někdo
Někdo mi uloupil
Z mé dopaminové chaloupky
…

Na jaře v roku 2025 jsem měl příležitost zúčastnit se autorského čtení na majálesu Univerzity Karlovy. Mimo jiné jsem měl možnost tam vystavit své rukopisy. Zejména tuto báseň je mimořádně vhodné vystavovat s jejím rukopisem, díky čemu jsme té básni dal život.

Tuto formu, tedy útržky s textem nalepené do společného pole, jsem zvolil úmyslně. Myslím, že to nejlépe vystihuje náladu, kterou dílo popisuje.

Emoční kapacita

2025-04-28T00:00:00+00:00

Látku, jež pevná je, ohřívám
postupně, postupně.
teplota její se zvyšuje
pečlivě, pečlivě.

Mihne se, vibruje, třese se!
Jak dlouho to ještě vydrží?
Pod náporem tepelné energie,
smutně se přede mnou rozpouští.

Ohřívám, ohřívám, ohřívám,
ale teplota už neroste.
Veškeré teplo, jež dodávám,
na změnu skupenství užije.

Člověk, který žije,
vídá špatné lidi,
chovají se hnusně,
často na něj křičí.

Není žádný únik,
v středu kruhu klečí,
prosí, už dost, prosí,
stávají se větší.

Zatl oči, pěsti, i dech,
jak dlouho to ještě vydrží?
Pak zazněl strašlivý výsměch
a on se před nimi rozbrečí.

Posměšky, nadávky, urážky,
slz už více neroní,
řve a po dechu lape,
v kaluži plné neštěstí.

Na jaře v roku 2025 jsem měl příležitost zúčastnit se autorského čtení na majálesu Univerzity Karlovy. Mimo jiné jsem měl možnost tam vystavit své rukopisy. Ačkoli bych řekl, že text samotné básně je výstižný, s obrázkem je pointa o to výraznější.

Fruit Merge Analysis the Code

2024-12-31T00:00:00+00:00

Manual analysis
- Results
- Discussion
Automated code for a complete analysis
- Results
- Discussion

The following code will analyze data collected from the game Fruit Merge.

The game Fruit Merge is something in between Tetris and 2048, the goal is to merge fruit which subsequently becomes the next fruit, e.g. blueberry+blueberry gives a lemon. The fruits’ nicknames (letters) are given according to the Czech language:

T = třešeň (cherry)
B = borůvka (blueberry)
C = citron (lemon)
H = hrozny (grapes)
P = pomeranč (orange)

The data is written into CSV file, each game has its own columns. Analyzing: 1) Histogram of the whole game (all the data at once) 2) Histogram of each game 3) Finding how frequent are two-same-letter combinations per game 4) Finding if and how frequent the following combinations are (TTB, BBC, CCH, HHP, BTT, CBB, HCC, PHH)

Despite the fact, that this project was created to analyze the game Fruit Merge (because I was suspicious that the game sends certain fruit combinations), it can be used for any other letter-based data to find certain combinations, e.g. DNA! DNA is basically letter-based data, that can be analyzed to find certain codons.

I am not an experienced coder ad it shows. Each of my code is thoughtfully commented, sometimes there are too many comments.

Manual analysis

The following code is a manual way of working with the data. It is useful if you want to evaluate exactly one game and not the whole CSV dataset.

import pandas as pd
        import matplotlib.pyplot as plt
        # This part can be useful to evaluate one particular game and not all of them
        # loading data as "df"
        df = pd.read_csv('fruit_record.csv', sep =";")
        # data are separated with ";" ==> sep = ";"
        # data include header
        
        # show the head
        #print(df.head())
        # each game has its own column
        # indexing automatically columns and rows starting with 0
        
        # show the tail
        #print(df.tail())
        # missing data are filled up with NaN, each game is different
        
        # indexing to see the max row number (in case of need)
        #print(df.index)
        # currently start = 0, stop = 297
        
        #  DataFrame.columns:
        #print(df.columns)
        # currently start = 0, stop 4
        
        #quick statistics
        #print("\n", df.describe())
        # is not useful, doesn't show statistics for each letter
        # shows how many letters (unique = 5), the most common (top), and how often (freq)
        # .count() only counts overall number of elements, not specific
        
        # selecting one column
        df_game1 = df["GAME 1"]
        #print(df_game1,"\n")
        #print("\n",df_game1.count())
        #print("\n",df_game1.describe())
        df_game2 = df["GAME 2"]
        df_game3 = df["GAME 3"]
        df_game4 = df["GAME 4"]
        print()
        "Part 1: Histograms"
        # counting number of each letter in each game
        print("GAME 1:\n",df_game1.value_counts(), end= "\n\n")
        print("GAME 2:\n",df_game2.value_counts(), end= "\n\n")
        print("GAME 3:\n",df_game3.value_counts(), end= "\n\n")
        print("GAME 4:\n",df_game4.value_counts(), end= "\n\n")
        #counting in all games
        all_games = df[["GAME 1","GAME 2", "GAME 3", "GAME 4"]].value_counts()
        # this counts across the rows
        
        # Viewing the histograms where all the games are evaluated
        # melt creates two columns
        df_m = df.melt(var_name='columns', value_name='fruit')
        print(df_m["fruit"].value_counts(), end = "\n\n")
        # plot of value_count, all games (ag)
        df_ag = df_m["fruit"].value_counts()
        plt.figure("All games fruit count")
        df_ag.plot(kind='bar')
        # histograms for each game
        plt.figure()
        df_game1.value_counts().plot(kind='bar')
        plt.figure()
        df_game2.value_counts().plot(kind='bar')
        plt.figure()
        df_game3.value_counts().plot(kind='bar')
        plt.figure()
        df_game4.value_counts().plot(kind='bar')
        plt.show()
        "Part 2: Looking for patterns"
        "Game 1"
        print("GAME 1 \n\nPair finding")
        # this search is "first" and "then", that means that in 49 cases we can say that the next fruit is going to be the same
        # starting if zero pairs
        number_of_pairs = 0
        number_of_T_pairs = 0
        number_of_B_pairs = 0
        number_of_C_pairs = 0
        number_of_H_pairs = 0
        number_of_P_pairs = 0
        n_T = 0
        n_B = 0
        n_C = 0
        n_H = 0
        n_P = 0
        for position in range(1,len(df_game1)):
        # finding if the letters match
            if df_game1.loc[position] == "T":
        n_T += 1
        if df_game1.loc[position] == "B":
        n_B += 1
        if df_game1.loc[position] == "C":
        n_C += 1
        if df_game1.loc[position] == "H":
        n_H += 1
        if df_game1.loc[position] == "P":
        n_P += 1
        if df_game1.loc[position-1] == df_game1.loc[position]:
        #print(f"Tady je dvojice: {position}")
                #if they do, +1
                number_of_pairs += 1
        # if it was T, +1 for T-pairs
                if df_game1.loc[position] == "T":
        number_of_T_pairs += 1
        elif df_game1.loc[position] == "B":
        number_of_B_pairs += 1
        elif df_game1.loc[position] == "C":
        number_of_C_pairs += 1
        elif df_game1.loc[position] == "H":
        number_of_H_pairs += 1
        elif df_game1.loc[position] == "P":
        number_of_P_pairs += 1
        print(f"Number of pairs: {number_of_pairs}")
        print(f"number of pairs per thrown fruit {number_of_pairs}/{len(df_game1)}")
        print(f"Number of T pairs: {number_of_T_pairs}, per T: {number_of_T_pairs}/{n_T}, per thrown fruit: {number_of_T_pairs}/{len(df_game1)}")
        print(f"Number of B pairs: {number_of_B_pairs}, per B: {number_of_B_pairs}/{n_B}, per thrown fruit: {number_of_B_pairs}/{len(df_game1)}")
        print(f"Number of C pairs: {number_of_C_pairs}, per C: {number_of_C_pairs}/{n_C}, per thrown fruit: {number_of_C_pairs}/{len(df_game1)}")
        print(f"Number of H pairs: {number_of_H_pairs}, per H: {number_of_H_pairs}/{n_H}, per thrown fruit: {number_of_H_pairs}/{len(df_game1)}")
        print(f"Number of P pairs: {number_of_P_pairs}, per P: {number_of_P_pairs}/{n_P}, per thrown fruit: {number_of_P_pairs}/{len(df_game1)}")
        print("\n")
        print("Finding subsequent fruit")
        "The following section is to find subsequent fruit."
        "Because T+T gives B, the aim is to find TTB, BBC, CCH, HHP."
        n_TTB = 0
        n_BBC = 0
        n_CCH = 0
        n_HHP = 0
        for position in range(2,len(df_game1)):
        if df_game1.loc[position-2] == df_game1.loc[position-1]:
        if df_game1.loc[position-2] == "T":
        if df_game1.loc[position] == "B":
        n_TTB += 1
        if df_game1.loc[position-2] == "B":
        if df_game1.loc[position] == "C":
        n_BBC += 1
        if df_game1.loc[position-2] == "C":
        if df_game1.loc[position] == "H":
        n_CCH += 1
        if df_game1.loc[position-2] == "H":
        if df_game1.loc[position] == "P":
        n_HHP += 1
        print(f"Number of combinations per thrown fruit: {n_TTB+n_BBC+n_CCH+n_HHP}/{len(df_game1)}")
        print(f"Number of TTB: {n_TTB}, per T: {n_TTB}/{n_T}, per thrown fruit: {n_TTB}/{len(df_game1)}")
        print(f"Number of BBC: {n_BBC}, per B: {n_BBC}/{n_B}, per thrown fruit: {n_BBC}/{len(df_game1)}")
        print(f"Number of CCH: {n_CCH}, per C: {n_CCH}/{n_C}, per thrown fruit: {n_CCH}/{len(df_game1)}")
        print(f"Number of HHP: {n_HHP}, per H: {n_HHP}/{n_H}, per thrown fruit: {n_HHP}/{len(df_game1)}")
        print("\n")
        print("Finding previous fruit")
        "The following section is to find previous fruit. Because T+T gives B, the aim is to find BTT, CBB, HCC, PHH."
        n_BTT = 0
        n_CBB = 0
        n_HCC = 0
        n_PHH = 0
        for position in range(2,len(df_game1)):
        if df_game1.loc[position-1] == df_game1.loc[position]:
        #print(f"Tady je dvojice: {position}")
                if df_game1.loc[position-1] == "T":
        if df_game1.loc[position-2] == "B":
        n_BTT += 1
        if df_game1.loc[position-1] == "B":
        if df_game1.loc[position-2] == "C":
        n_CBB += 1
        if df_game1.loc[position-1] == "C":
        if df_game1.loc[position-2] == "H":
        n_HCC += 1
        if df_game1.loc[position-1] == "H":
        if df_game1.loc[position-2] == "P":
        n_PHH += 1
        print(f"Number of combinations per thrown fruit: {n_BTT+n_CBB+n_HCC+n_PHH}/{len(df_game1)}")
        print(f"Number of BTT: {n_BTT}, per B: {n_BTT}/{n_B}, per thrown fruit: {n_BTT}/{len(df_game1)}")
        print(f"Number of CBB: {n_CBB}, per C: {n_CBB}/{n_C}, per thrown fruit: {n_CBB}/{len(df_game1)}")
        print(f"Number of HCC: {n_HCC}, per H: {n_HCC}/{n_H}, per thrown fruit: {n_HCC}/{len(df_game1)}")
        print(f"Number of PHH: {n_PHH}, per P: {n_PHH}/{n_P}, per thrown fruit: {n_PHH}/{len(df_game1)}")
        print("\n")
        print(f"Number of ALL combinations per thrown fruit: {n_BTT+n_CBB+n_HCC+n_PHH+n_TTB+n_BBC+n_CCH+n_HHP}/{len(df_game1)}")
        

Results

GAME 1

Pair finding Number of pairs: 49 number of pairs per thrown fruit 49/297 Number of T pairs: 10, per T: 10/53, per thrown fruit: 10/297 Number of B pairs: 12, per B: 12/62, per thrown fruit: 12/297 Number of C pairs: 10, per C: 10/59, per thrown fruit: 10/297 Number of H pairs: 10, per H: 10/64, per thrown fruit: 10/297 Number of P pairs: 7, per P: 7/58, per thrown fruit: 7/297

Finding subsequent fruit Number of combinations per thrown fruit: 11/297 Number of TTB: 2, per T: 2/53, per thrown fruit: 2/297 Number of BBC: 4, per B: 4/62, per thrown fruit: 4/297 Number of CCH: 5, per C: 5/59, per thrown fruit: 5/297 Number of HHP: 0, per H: 0/64, per thrown fruit: 0/297

Finding previous fruit Number of combinations per thrown fruit: 12/297 Number of BTT: 2, per B: 2/62, per thrown fruit: 2/297 Number of CBB: 2, per C: 2/59, per thrown fruit: 2/297 Number of HCC: 4, per H: 4/64, per thrown fruit: 4/297 Number of PHH: 4, per P: 4/58, per thrown fruit: 4/297

Number of ALL combinations per thrown fruit: 23/297

Discussion

Despite my big hopes, it seems that the useful combinations from above come only rarely, and I cannot hack the game as I hoped.

Automated code for a complete analysis

The following code does the same thing, but it does so automatically. It analyzes the whole package, all the data at once. If you have little data, then there is no problem. But if you have more than 10 games recorded (more than 10 columns), then it might heat up your computer a bit.

import pandas as pd
        import matplotlib.pyplot as plt
        def load_data(file):
        # loading the CSV data using pandas (DataFrame)
            return pd.read_csv(file, sep=";")
        def quick_data(df):
        # display basic information about the data
            print("\nHead of the data: \n",df.head())
        print("\nTail of the data: \n",df.tail())
        print("\nDescribe the data: \n",df.describe())
        def count_fruit_per_game(df,column):
        # count the number of each fruit in a game
            print("\n")
        print(f"{column}:\n", df[column].value_counts(), "\n")
        return df[column].value_counts()
        def histogram(df,columns):
        # one histogram for all games (to see if all fruit is equally thrown)
            # melt creates two columns
            df_melted = df.melt(var_name='Game', value_name='Fruit')
        fruit_counts = df_melted['Fruit'].value_counts()
        # histogram for all games at once
            plt.figure("All games fruit count")
        fruit_counts.plot(kind='bar', color = "purple")
        #Histograms for each game
            for column in columns:
        plt.figure(f"{column} fruit count")
        df[column].value_counts().plot(kind='bar', color = "red")
        plt.show()
        """
        Alternativelly, to order the fruit from the smallest to the biggest
        def histogram(df, columns):
        # Definice požadovaného pořadí ovoce
        fruit_order = ["T", "B", "C", "H", "P"]
        # Histogram pro všechny hry dohromady
        df_melted = df.melt(var_name="Game", value_name="Fruit")
        fruit_counts = df_melted["Fruit"].value_counts().reindex(fruit_order, fill_value=0)
        plt.figure("All games fruit count")
        fruit_counts.plot(kind="bar", color="purple")
        # Histogramy pro jednotlivé hry
        for column in columns:
        plt.figure(f"{column} fruit count")
        game_counts = df[column].value_counts().reindex(fruit_order, fill_value=0)
        game_counts.plot(kind="bar", color="red")
        plt.show()
        """
        def find_fruit_pairs(df, column):
        #finding if and how frequent two-same-letter combinations are in a game (pairs)
            game_data = df[column]
        total_pairs = 0
        # counting using a dictionary
            fruit_pair_counts = {"T": 0, "B": 0, "C": 0, "H": 0, "P": 0}
        fruit_counts = {"T": 0, "B": 0, "C": 0, "H": 0, "P": 0}
        for i in range(1, len(game_data)):
        current_fruit = game_data.loc[i]
        previous_fruit = game_data.loc[i-1]
        # stop processing if any value is NaN (each game is different, different amount of thrown fruit)
                if pd.isna(current_fruit) or pd.isna(previous_fruit):
        break
        # counting individual fruit
                if current_fruit in fruit_counts:
        fruit_counts[current_fruit] += 1
        # Check if fruits are the same (forming a pair)
                if current_fruit == previous_fruit:
        total_pairs += 1
        if current_fruit in fruit_pair_counts:
        fruit_pair_counts[current_fruit] += 1
        # Displaying the results
            print(f"\nGame: {column}")
        print(f"Total pairs: {total_pairs}")
        total_fruits_thrown = len(game_data.dropna())  # Only consider non-NaN fruits
        
        # showing counts and frequencies for each fruit
            for fruit, count in fruit_pair_counts.items():
        fruit_total = fruit_counts[fruit]
        if fruit_total > 0:
        per_fruit = f"{count}/{fruit_total}"
        else:
        per_fruit = "N/A"
        per_total_thrown = f"{count}/{total_fruits_thrown}"
        print(f"{fruit} pairs: {count}, per {fruit}: {per_fruit}, per total thrown: {per_total_thrown}")
        return fruit_pair_counts, total_pairs
        def find_combinations(df, column, patterns):
        # finding specific combinations in the game
            game_data = df[column]
        pattern_counts = {pattern: 0 for pattern in patterns}
        for i in range(2, len(game_data)):
        first_fruit = game_data.loc[i-2]
        second_fruit = game_data.loc[i-1]
        third_fruit = game_data.loc[i]
        # stop the processing if any value is NaN
                if pd.isna(first_fruit) or pd.isna(second_fruit) or pd.isna(third_fruit):
        break
        # transposing the data into string in case I made a mistake, or someone else who would use this
                first_fruit = str(first_fruit)
        second_fruit = str(second_fruit)
        third_fruit = str(third_fruit)
        # finding the combinations (TTB, BBC, CCH, HHP)
                combination = first_fruit + second_fruit + third_fruit
        if combination in pattern_counts:
        pattern_counts[combination] += 1
        # showing results
            print(f"\nGame: {column} - Pattern counts")
        for pattern, count in pattern_counts.items():
        print(f"{pattern}: {count}")
        return pattern_counts
        def analyze_all_games(df):
        #everything combined
            columns = df.columns
        patterns_subsequent = ["TTB", "BBC", "CCH", "HHP"]
        patterns_previous = ["BTT", "CBB", "HCC", "PHH"]
        # Part 1: Count fruit and plot histograms
            for column in columns:
        count_fruit_per_game(df, column)
        histogram(df, columns)
        # Part 2: Find pairs and combinations for each game
            for column in columns:
        print(f"\nAnalyzing {column}:")
        find_fruit_pairs(df, column)
        find_combinations(df, column, patterns_subsequent)
        find_combinations(df, column, patterns_previous)
        file = 'fruit_record.csv'
        df = load_data(file)
        quick_data(df)
        analyze_all_games(df)
        

Results

Analyzing GAME 1

Total pairs: 49
T pairs: 10, per T: 10/53, per total thrown: 10/297
B pairs: 12, per B: 12/62, per total thrown: 12/297
C pairs: 10, per C: 10/59, per total thrown: 10/297
H pairs: 10, per H: 10/64, per total thrown: 10/297
P pairs: 7, per P: 7/58, per total thrown: 7/297

Pattern counts
TTB: 2
BBC: 4
CCH: 5
HHP: 0

Pattern counts
BTT: 2
CBB: 2
HCC: 4
PHH: 4

Histogram Game 1

Analyzing GAME 2

Total pairs: 34
T pairs: 3, per T: 3/29, per total thrown: 3/206
B pairs: 7, per B: 7/48, per total thrown: 7/206
C pairs: 7, per C: 7/38, per total thrown: 7/206
H pairs: 8, per H: 8/54, per total thrown: 8/206
P pairs: 9, per P: 9/36, per total thrown: 9/206

Pattern counts
TTB: 2
BBC: 1
CCH: 2
HHP: 0

Pattern counts
BTT: 0
CBB: 1
HCC: 2
PHH: 2

Histogram Game 2

Analyzing GAME 3

Total pairs: 34
T pairs: 9, per T: 9/46, per total thrown: 9/204
B pairs: 5, per B: 5/35, per total thrown: 5/204
C pairs: 8, per C: 8/38, per total thrown: 8/204
H pairs: 10, per H: 10/49, per total thrown: 10/204
P pairs: 2, per P: 2/35, per total thrown: 2/204

Pattern counts
TTB: 4
BBC: 1
CCH: 5
HHP: 2

Pattern counts
BTT: 1
CBB: 2
HCC: 1
PHH: 3

Histogram Game 3

Analyzing GAME 4

Total pairs: 40
T pairs: 4, per T: 4/31, per total thrown: 4/237
B pairs: 8, per B: 8/48, per total thrown: 8/237
C pairs: 9, per C: 9/58, per total thrown: 9/237
H pairs: 15, per H: 15/65, per total thrown: 15/237
P pairs: 4, per P: 4/34, per total thrown: 4/237

Pattern counts
TTB: 1
BBC: 2
CCH: 4
HHP: 0

Pattern counts
BTT: 1
CBB: 5
HCC: 3
PHH: 3

Histogram Game 4

Analyzing GAME 5:

Game: GAME 5
Total pairs: 24
T pairs: 5, per T: 5/32, per total thrown: 5/168
B pairs: 8, per B: 8/37, per total thrown: 8/168
C pairs: 1, per C: 1/32, per total thrown: 1/168
H pairs: 6, per H: 6/40, per total thrown: 6/168
P pairs: 4, per P: 4/26, per total thrown: 4/168

Pattern counts
TTB: 1
BBC: 0
CCH: 0
HHP: 0

Pattern counts
BTT: 0
CBB: 1
HCC: 1
PHH: 1

Histogram Game 5

All games

Histogram All Games

Discussion

Given the results, it is not possible to say, that one can predict or rely on useful combinations in the game. However, given the histograms for each game, we can see a clear trend. Hrozny (=grapes) are thrown the most. This applies for each game and even when the data are combined. This is an interesting finding as hrozny are penultimate biggest fruit thrown.

Interestingly, the results from Game 1 and Game 4 are very different. While in the former case it is possible to say, that the fruit is thrown almost uniformly, in the latter case the difference between the most (Hrozny) and least (Třešně) thrown fruit is almost double. This could indicate, that the longer the game is, the more uniform the distribution is. The shortest game was the Game 5 and it is more uniform than Game 4.

The fact that the least thrown fruit is usually Třešně (=cherry) or Pomeranč (=orange) could imply that either is thrown based on how successful the game is. If the player manages to get bigger fruits, Pomeranče are thrown more often, whereas if the game is not successful, Třešně are thrown more often. However, the relationship between fruit thrown and fruit in the basket was not studied.

Based on the data for all games it appears that neither extreme, Třešně or Pomeranče.

V hnízdě

2024-10-24T00:00:00+00:00

Odmáčení

2024-10-10T00:00:00+00:00

Kousek dortu

2024-05-05T00:00:00+00:00

Představ si, že jsi ve středověku a koukáš na popravu mečem.
Popravčí odděluje hlavu od těla, ale místo toho, aby to udělal jednou ranou,
je už na třetím pokusu a hlava ne a ne odpadnout.
Už je tam kaluž krve
a ten člověk dávno přestal řvát.
Popravčí to ale nevzdává a pokračuje,
zatímco lidé mají oči odvrácené.

Nyní, naštěstí,
je velmi jednoduché vyhnout se takovému představení
ale i tak tvá duše
může trpět podobně.

Představ si, že jdeš se svými kamarády do cukrárny a koupíš jim dort.
Vidličkou nebo lžicí
zákusek si užívají,
ale je tam někdo, kdo není schopen sníst to,
co se mu na stůl položilo.
Místo toho, aby ho podebral nebo nabodl,
ten čerstvě ukrojený kousíček,
tomu dortu ubližuje ve snaze nabrat to, co právě oddělil.
Sousto padá a rozpadá se
a s každým pokusem se zmenšuje a zmenšuje.
Jsem si jistý, že to jsou jeho pokusy utéct někam, kde existuje méně.
Na příklad do neexistence!
A nebude to do pusy,
nýbrž osvobodit se od vlastní hmoty.

Nelze přestat se koukat
a je nutno zdůraznit,
že ten kamarád bude pokračovat,
se smíchem,
protože věří, že je to výsledek jeho nemotornosti.
Nemotornosti, jejíž důsledek je totální destrukce toho dortu,
srovnání ho s talířem,
něco, co by ani sloni nedokázali!

V tuto chvíli zpochybňuji jakýkoli mixér,
který jsem kdy potkal,
neboť tento chlapec zkapalnil svůj zákusek,
vytvořil pro něj omáčku
a stále ještě ani neolízl svoji vidličku.
Je to jako kdybych se koupal ve vlastní krvi.

Doopravdy je mi líto pozorovat tento moučník,
jak je zneužívaný, jako kdyby to byl starý papír.
Kéž bych to mohl předpovědět,
ale myslím si, že ani toho nejmlsnějšího sadistu by nenapadlo, že by někdo mohl týrat něco tak…!
chudáčku…

Kdyby ti lidé měli pistole,
přikročili by k odsouzenému
a vstřelili by mu kulku
PŘÍMO TAM, kde mu končí vous.

Ale stejně jako oni,
nemám pistoli,
a tak můžu jen doufat,
že to brzy bude v minulosti.

Vzplanutí

2023-11-23T00:00:00+00:00

Málo kdy se stává, že co prošlo ohněm, projde jím i znova,
ale uhlí z dřeva, které špiní hmatem, v žáru dvakrát spává.

Není trochu málo vzplanout pouze dvakrát A jak se nesplést, když
nevíš, kde se probudíš, budeš hořet, jiskřit? Či popelem dávno.

Poprvé se kde kdo snadno zmýlí. Ale napodruhé může
padnout špatné múze. Vzplane jako alej a potom jen prázdno.

Dvakrát vzplanout nestačí. Navíc lidé, většinou, víckrát vzplanout nemohou.
A doopravdy zaplanou pouze jednou, jedinou. Chci se mýlit, mé přání.

Kéž bych mohl hořet, ale obávám se, že posledně to bylo naposled…

Na jaře v roku 2025 jsem měl příležitost zúčastnit se autorského čtení na majálesu Univerzity Karlovy. Mimo jiné jsem měl možnost tam vystavit své rukopisy a právě tuto báseň jsem mohl konečně vystavit v podobě, ve které jsem ji zamýšlel.

Sparrows

2023-07-26T00:00:00+00:00

A little dish trolley is standing
neben dem Eingang ständig.

Malí vrabci přiletí a zobají,
que la gente dejó en los platos.
And they rise every time someone goes,
pero después vuelvan allí.

Bojí se lidí, a proto létají kolem,
oder vielleicht wollen sie das, was neu ist, sehen?

Na jaře v roku 2025 jsem měl příležitost zúčastnit se autorského čtení na majálesu Univerzity Karlovy. Mimo jiné jsem měl možnost tam vystavit své rukopisy.

Selection

2023-04-11T00:00:00+00:00

Lásko má jediná

2023-04-02T00:00:00+00:00

Podoba

2022-10-23T00:00:00+00:00

Tak jako dřív, tak i nyní
rád koukám do tvých očí.
Zda mi stále připomínají
věci mně tak vlastní.

Jestlipak mi, a ještě budou,
připomínat svou podobou
cyklohexan,
konformaci židličkovou.

Stejně jako iniciály, i toto jsem napsal oním brkem.

Múza mě popadla ve chvíli, když jsem své drahé polovičce nahlédl do očí a řekl jsem: „Teď ti složím báseň.”

Bodlák

2022-10-22T00:00:00+00:00

Vzruch a stín

2022-03-15T00:00:00+00:00

Katastrofa

2022-03-14T00:00:00+00:00

Valentýnka

2022-03-12T00:00:00+00:00

Výraz

2022-03-11T00:00:00+00:00

Švestky

2022-03-10T00:00:00+00:00

Otrávení

2021-12-13T00:00:00+00:00

Pauza

2021-06-30T00:00:00+00:00

Není pochyb o tom, že poslední pandemie byla v mnoha ohledech destruktivní. Byli jsme postaveni před těžce řešitelnou situaci, jejíž nejintuitivnější řešení bylo uzavřít všechny občany v jejich domovech, zamezit jejich vzájemný kontakt a doufat, že tímto způsobem se nám podaří zastavit a podchytit rychle se šířící virus předtím, než nás potká podobný osud jako při morových epidemiích. Tomuto uzavření se říká lockdown a tento lockdown ruku v ruce s pandemií napáchal nevídané škody. Avšak zatímco bylo řečeno již mnoho negativního a nešťastného, dovolím si tvrdit, že se zcela opomenulo a opomíná i to pozitivní, co nám posledních několik měsíců přineslo. Vedle kladných změn v životním prostředí došlo i k určité retardaci (z lat. retardar = zpomalit) světa, jež poskytla unikátní příležitost se alespoň na chvíli zastavit a v mém případě pozorovat svět okolo sebe. Toto menší pozastavení bylo to, co svět, který se příliš rychle vyvíjí, vyžadoval.

Prvním bodem na seznamu přínosů je prvních čtrnáct dnů lockdownu, jenž jsme tehdy nazývali karanténou. Vzhledem k tomu, že tento lockdown postihl celý svět a měl pak i dlouhého trvání, podařilo se nám jako lidstvu něco, co jsme do té doby vnímali pouze jako utopii. Zastavili jsme se a nechali jsme přírodu pracovat. Země, naše planeta, měla příležitost si odpočinout od veškeré dopravy, výroby a znečištění. Do této doby bylo běžné trpět respiračním onemocněním v důsledku přítomnosti pevných částic ve vzduchu či škodlivých plynů a látek vzniklých nedokonalým spalováním. Díky hromadnému uzavření lidí v jejich domovech se nejenže zamezil kontakt s těmito zplodinami, ale také klesla jejich produkce – nemluvě pak o neuvěřitelném snížení hluku, které je s tím spojeno. Na příklad ve Velké Británii klesla koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu až o 48 % a v Číně koncentrace oxidu dusičitého, který způsobuje záněty v dýchacích cestách, rozpuštěného ve vzduchu klesla o 20 až 30 %. Fascinující je ovšem to, že těchto výsledků jsme dosáhli během prvních pár týdnů, a stejně tak fascinující je i skutečnost, že hydrosféra sklidila ovoce podobných kvalit. Tím, že se zastavila lodní doprava, se v oceánech snížil hluk, který za normálních okolností narušoval podmořský život. Málokdo má ovšem přímý kontakt s oceány, a tak není překvapením, že to i málokoho trápí. Naštěstí byla lodní doprava pozastavena i na místech značně zřetelnějších jako jsou třeba Benátky. Bez motorových člunů a jiné lodní dopravy se benátské vody usadily, pročistily a my tak mohli znovu nahlédnout na krásy mořského života. V Indii takové změny byly ještě markantnější, neboť voda z řeky Gangy se bez průmyslového odpadu stala opět pitelnou. Tedy rčení všechno zlé je k něčemu dobré se i zde potvrdilo nevídanými rozměry. [1]

Veškeré výše zmíněné změny měly bezesporu pozitivní vliv i na tu živou složku životního prostředí. U divoké zvěře bylo zpozorováno chování, které bychom označili jako podivné, nebo alespoň neobvyklé. Právě snížení hluku a vyklizení lidí dalo prostor živočichům vyjít ze stínů a pokochat se oblastmi jinak zalidněnými. Želvy mohly nerušeně hnízdit na Floridě, pumy mohly do ulic Chile na procházku a delfínovec ganžský navštívil po několika dekádách Kalkatu v Indii. Pro většinu zvěře to byla jakási dovolená, přestávka od lidí, zkrátka příležitost k tomu žít bez omezení a divoce, přesně tak, jak je v jejich povaze a jak jejich instinkty žádají. Není ale překvapením, že pokud někdo prosperuje, musí někdo jiný strádat. V říší živočichů tomu během lockdownu nebylo jinak. Synantropní krysy, racci nebo mývalové se ze dne na den museli rozloučit s lidskými odpadky, které představovaly jejich hlavní zdroj obživy. Neměli na výběr než se adaptovat na nové podmínky, nebo se přiblížit k lidským obydlím ještě blíž než předtím. I přes tyto drobné nuance je výsledek vcelku jednoznačný. Během období absolutního ticha a prázdnoty jsme dostali příležitost spatřit přírodu neobvykle zblízka a vidět, jak by svět vypadal, kdybychom ze dne na den zmizeli. [2,3]

Já jsem měl ovšem poněkud skromnější výběr – u nás nežijí ani pumy a ani želvy. Když utichlo město a silnice byly bez provozu, jarní, tiché a chladné večery mi nabídly poslech zpěvu ptactva. Zvuky tak známé, a přitom na mě působily, jako kdybych je slyšel poprvé. Kdy jsem je vlastně slyšel naposledy a proč tomu je už tak dlouho? Už dlouho totiž nebyly splněny dvě podmínky, a to 1) mít prostor k tomu se bezstarostně projít, 2) ticho a klid, a tyto dvě podmínky lockdown splňoval. Nemusel jsem totiž jezdit do školy, netrávil jsem většinu dne v ruchu města, nezůstával jsem v žádné kavárně, tělocvičně, ani obchodě. Byl jsem nucen svůj čas trávit venku, a právě venku jsem mohl pozorovat život, na který jsem zcela zapomněl.

Jak se vlastně stane, že člověk opomene svět okolo něj? Domnívám se, že s příchodem na střední školu nastává v životě mladých lidí mnoho změn. V mém případě to bylo dojíždění (které je bez pochyb společné pro mnohé), na které jsem nebyl zvyklý, neboť základní školu jsem měl necelé dvě minuty chůze od domu. Dále i skutečnost, že jsem se rozhodl pokračovat ve studiu na gymnáziu, které kladlo nemalé nároky. Toto nastavení je ale společné pro nespočet dalších, a i přesto ten nespočet dalších nesdílí emoce, které mám já. Tedy myslím si, že zlomový okamžik nastal ve druhém ročníku, kdy jsem se rozhodl svůj volný čas rozkrájet a pečlivě ho přidělit mým jednotlivým zájmům. Vedle sportu, jazyků a hudby jsem se začal věnovat vědě, což obnášelo mou přítomnost v chemických laboratořích někdy i celý den; v zimě jsem za tmy přicházel a za tmy odcházel a těch několik dalších dnů jsem strávil sepisováním mé práce v pokoji se zataženými záclonami. Neboť se mi tato píle vyplatila, další rok jsem se znovu zaměstnal činností obdobnou, ba jsem i některé aktivity opustil. Tato činnost ale vyžadovala až dvouhodinové jednosměrné cestování vlakem, což v důsledku zcela zastínilo, že jsem některé své volnočasové podnikání zavrhl. Nicméně, nejednou jsem uspěl, a tak svých rozhodnutí nelituji. Jenže jaký z toho byl vedlejší účinek? Ztráta kontaktu s okolím, zapomenutí světa za okny, omezení pohybu na několik málo míst, z nichž ani jedno není les, hory, park či říční terasy. Není tedy divu, že když jsem během té jedné procházky zaslechl zpěv letců, uvědomil jsem si, že neslyším jen nějaký hluk, ale že slyším něco výjimečného a krásného.

A možná právě proto jsem onen lockdown vítal spíše s radostí než se zármutkem. Samozřejmě, pouze a jen tehdy, když jsem dokázal nemyslet na globálně se zhoršující situaci. Ale i tak. Svět se zastavil. S distanční výukou bylo možné si do jisté míry rozplánovat týden podle sebe, což v mém případě znamenalo vypracování veškerých úkolů a povinností hned v pondělí, abych mohl ve zbytku týdne na túru nebo se bezstarostně procházet a pozorovat okolí. Posléze při sledování přírody a procházením lesů či hor jsem se cítil zvláštně, cítil jsem se podivně, cítil jsem se tak, jako jsem se již dlouho necítil – cítil jsem se jako malé dítě. Při návštěvě míst, které jsem navštěvoval jako malý, jsem se myšlenkami vrátil do dětství a začal vzpomínat, jaký byl vlastně život tehdy a jaký je teď. Malý kluk, který může bezstarostně a bez obav procházet lesy a luka a vrací se jen o chvíli dřív, než zapadá slunce; maturant, zaneprázdněný nejen studiem, ale i zatížen přemýšlením vlastním a vysokými cíli. Tomu maturantovi ale byla dána příležitost se ještě jednou a naposledy zastavit a vnímat svět okolo tak, jak ho vnímal ten malý chlapec.

Mě celosvětová pandemie ovlivnila neočekávaným způsobem. Tím, že se celý svět zastavil, si mohla Země oddechnout a zotavit se, díky čemuž mohla příroda opět ukázat svůj půvab a připomenout nám, proč je nezbytné ji šetrně opatrovat. Tato menší pauza mi dala příležitost se k ní navrátit a skrze ni jsem měl i příležitost se myšlenkami vrátit zpět do svého dětství a obráceně vidět svou současnost očima dítěte. Bylo mi dovoleno se během této přestávky rozvíjet ve směrech, ve kterých bych se jinak za standardního režimu nerozvinul ať už kvůli časovému vytížení, nebo neschopnosti se pozastavit a sledovat. Můj svět, který se příliš rychle vyvíjí, vyžadoval, abych se zastavil a vzpomenul si na dávno zapomenuté.

[1] Khan, I., Shah, D. & Shah, S.S. COVID-19 pandemic and its positive impacts on environment: an updated review. Int. J. Environ. Sci. Technol. 18, 521–530 (2021). https://doi.org/10.1007/s13762-020-03021-3

[2] Bar, H. COVID-19 lockdown: animal life, ecosystem and atmospheric environment. Environ Dev Sustain 23, 8161–8178 (2021). https://doi.org/10.1007/s10668-020-01002-7

[3] The effects of lockdown on wildlife. Nonsoloambiente.it [online]. Via Bernardino Ramazzini, 4 - 20129 Milano: Nonsoloambiente [cit. 2021-6-28]. Dostupné z: https://www.nonsoloambiente.it/the-effects-of-lockdown-on-wildlife

Ocenění

Tato esej byla zaslána do literární soutěže Ceny Maxe Broda 2021, kterou pořádala Společnost Franze Kafky a konala se pod záštitou ministra kultury Lubomíra Zaorálka, Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR a Výboru pro výchovu a vzdělávání Zastupitelstva Hlavního města Prahy.

Téma soutěžního příspěvku bylo LOCKDOWN - Jak celosvětová pandemie ovlivnila můj život? V roce 2021 se do soutěže přihlásilo a svou esej odevzdalo celkem 48 účastníků a účastnic z Česka a Slovenska.

Soutěžní texty posuzovala odborná porota v česko-slovenském zastoupení: spisovatelka Veronika Bendová; publicista, spisovatel a překladatel Tomáš Hučko; literární kritik, historik a editor Vladimír Karfík; nakladatelský redaktor a literární kritik Petr Matoušek; pedagog a spisovatel Radovan Menšík; publicistka a vítězka literárních soutěží Poviedka 2019 a Básne 2019 Dominika Moravčíková a básnířka, esejistka a filosofka Juliana Sokolová.

Výsledky soutěže byly slavnostně vyhlášeny v pondělí 13. září ve Valdštejnském paláci v Praze, sídle Senátu Parlamentu ČR, kde jsem obdržel diplom za 3. místo.

Rád bych toto ocenění ještě zpestřil vyprávěním, jak ten den probíhal. 13. září byl totiž můj úplně první den na vysoké škole, nastoupil jsem do prváku na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze (VŠCHT) na obor Chemie (chápu, že to vypadá, že si z vás dělám legraci, ale ten obor se tak fakt jmenuje (a je to ten nejtěžší, co tam mají), ale mají i jiné obory s mnohem zajímavějším jménem). Ráno jsem sice šel na přednášku z Anorganické chemie, ale hned po obědě mě čekalo slavnostní vyhlášení.

Abyste se zvládli vžít do mé situace lépe, 12. září jsem teprve dorazil na kolej Sázava, úplně poprvé. Vzhledem k tomu, že škola byla na jendom konci Prahy a kolej na druhém, předání bylo… no… někde mezi, tak jsem se hned ráno převlékl do oblokeu a vyrazil tak na svů první vysokoškolský den. V obleku.

No, ceremoniál, předávání a čtení esejí už bylo celkem v pohodě. Vyfotil jsem se s Jiřím Drahošem, který mimochodem taky studoval VŠCHT, dozvěděl jsem se nějaké zajímavosti o Starém židovském hřibotě v Josefově (jeden člen Společnosti Franze Kafky, který tam bydlí, jakože v Široké ulici, ne na tom hřbitově, vyprávěl, že ti průvodci si tam navymýšleli už tolik věcí, že ho to vůbec nenechává klidným a že už na ně několikrát řval a i něco po nich házel, když šli pod jeho oknem) a dokonce jsem dostal pita chleba s humusem a falafelem

Horší byl ten konec. Velmi těžce se mi odhadovalo, kdy bude nejlepší čas odejít. Nejdříve odešli lidé, kteří „již museli jít“. Pak odešli lidé, kteří byli s někmý domluvení. A pak jsem tam byl já, který neměl domluveného nic, jít jsem taky nemusel a vůbec jsem nevěděl, jak a kdy správně odejít. Byl jsem tam do úplného konce, ještě mi bylo blbé jen tak odejít, takže jsem jim pomáhal se židlemi. A když už jsem chtěl konečně říct, že i já bych potřebovla jít, jedna dívka (organizátorka) to řekla o sekundu dříve než já. Bylo mi to trochu trapné, říct, že zrovna musím jít, když potřebuje jít i ona, ale bylo mi trapnější tam být ještě déle.

A zhruba tady bych mohl své vyprávění ukončit.

Dobrodružnost cesty je přímo úměrná množství použitých dopravních prostředků

2021-05-29T00:00:00+00:00

Zhruba v poledne mi zazvonil mobil. „Ahoj!“ ozve se, pozdravím zpátky, „hele, přijel bys teda dneska?“

Tento příběh začíná ještě pár dní před tímto telefonátem v srpnu. Resp. kořeny jsou zakořeněné v, odhadem, pěti letech historie, ty, ovšem, nejsou zde klíčové. Jezdíval jsem totiž na hudební tábor, kterého jsem se toho roku neúčastnil. Závěrem tzv. hudebňáku je koncert táborníků, na který jezdí jak rodiče, tak i kamarádi, či táborníci, kteří završili osmnáctý rok života, a tak se již nemohou tábora účastnit.

Tedy, pár dní před oním telefonátem mě kontaktoval můj kamarád z tábora s pozvánkou na koncert. Tehda jsme nic nevyřešili a já to pustil z hlavy. To se ovšem změnilo ve chvíli, kdy se rozezvonil můj mobil s jeho jménem.

„Inu…“ váhal jsem, „podívám se, jestli mi tam něco jede, nevíš, jak se to tam jmenuje?“

Byla přibližně čtvrt hodina před jednou hodinou polední. „Víš co? Počkej, já si to zjistím a dám ti vědět. Zatím!“ s těmito slovy jsem si vyhledal, že jediný způsob, jak se do místa táboru dostat, tedy do Hrachova, plus mínus autobus (to neříkám nadarmo), bylo vyběhnout na MHD, které mi jede zhruba za osm minut, posléze jet vlakem přesně ve 13:37 z Hradce Králové přes Pardubice do Prahy, přestoupit na jeden autobus do Příbrami a až potom dorazit druhým autobusem do Hrachova, který spadá pod Svatého Jana. Když se mi to podaří, budu od tábora pouhé 3 km.

Na první pohled jsem to vzdal, pojedu dalším. Jenže další už nejede. Toto je poslední, dnešní, možnost, jak se tam dostat. Nebylo zbytí. Popadl jsem batoh a do něj postupně házel triko, knihu, nabíječku, cestou i lahev vody a vyběhl jsem vstříc zastávce.

Cesta začala dobře, na zastávku jsem doběhl včas. Autobus má ještě k tomu zpoždění, tudíž absolutní pohoda. Nebo absolutní průser? Autobus do pěti minut nepřijel, a to i na tuto linku je příliš. Vždyť to mělo jet ve třináct nula jedna! Jízdní řády ovšem tvrdí čas jiný. Víte, u nás jsou dvě zastávky se stejným názvem, ta má ovšem nese na konci „škola“ a je napřed o čtyři minuty. V tu chvíli jsme se nervózně rozešel směrem k nádraží. Pěšky to je okolo třiceti minut, není problém. Jak jsem tak šel, znervózněl jsem. „Neměl bych jet na kole? Když půjdu rovnou, dojdu, když ale na kole, budu se muset vrátit, ztratím čas, to ale nevadí, stejně bych si s sebou chtěl vzít ještě mikinu…“ Rozhodl jsem se pro bicykl. Možná jsem tou volbou doufal, že mi to ujede, a já se toho šílenství nebudu muset účastnit, možná jsem ale tušil, že jsem něco zapomněl.

Doma jsem si to uvědomil, že jsem skutečně zapomněl jak spodní prádlo, tak i hygienu. Chyby své jsem opravil a na kole, které bylo matčino, (mé totiž bylo píchlé), jsem se znovu vyřítil k nádraží. Bylo minimálně dvacet minut po jedné, a proto jsem do této cesty dal úplně všechny své síly. Sotva jsem dojel, už jsem si připravoval zámek a slézal z bicyklu. Kolo jsem rychle uzamkl a vyběhl k pokladně, kde jsem na tu chudinku vychrlil: „Dobrýden, student, doprahypřespardubice, buduplatitkartou!“ porozuměla každému slovu, což si bez pochyb zaslouží obdiv, a dala mi lístek. Odebral jsem se do vlaku, kde jsem si sedl patrně na to nejhorší možné místo. Pražilo na mě slunce a byl jsem obklopen lidmi, kteří by si přáli, aby ve vlaku byly sprchy.

K mému štěstí jsme se obešli bez zpoždění, a tak jsem v Pardubicích mohl přeběhnout na vlak do Prahy, který na mě vyloženě čekal. Usadím se, rozjedeme se, a já si mohu poprvé oddechnout. Bohužel nejsem spací typ, a tak jsem začal číst. Ne na dlouho, trápila mě totiž samotná Praha. „Odkud vlastně ten bus jede?“ ne všude to mají jako v Hradci, kde autobusový terminál je hned vedle vlakového nádraží. „Na Knížecí, kde to je?“ Tudíž jsem si to začal hledat a dozvěděl jsem se, že si už tak dost provázanou a křehkou cestu mohu prodloužit o další spoj z hlavního nádraží, nebo mohu dojet až na konečnou, tedy Smíchov, přejet metrem na Anděl a vyjít hned U Knížecí. „To bude pro mě snazší, pěšky bych se ztratil,“ navíc to časově vycházelo. To by ale nesměl ten vlak mezi hlavním nádražím a Smíchovem, z mého pohledu, bezdůvodně čekat dalších deset minut. Jistá paní v kupé mě ale uklidňovala a vysvětlovala mi cestu.

Dorazili jsme. Dveře se otevřely a já se rozběhl na metro. Shody snad až do podsvětí a dole dvě metra. Skočím, možná instinktivně, možná jen v naději, do jednoho. Zarazím se a ptám se: „Jede to na Anděl?“

„Ne, to je ten druhý!“ spolucestující mi řekli skoro sborově.

„Děkuji!“ křičím, zatímco přebíhám, opět o vlas, do druhého metra. Popovezu se chvil jen pár a vycházím. Vidím tabuli s potřebným názvem a vystartuji se daným směrem. Jestliže předtím jsem měl problém se sbíháním schodů, nyní jsem se musel popasovat s vybíháním snad sedmimetrového domu. Funící pes se dral k vrcholu. Nikoli, jen nějaký zadýchaný kluk.

Vyběhl jsem. „Kde je dvojka?!“ nemůžu ji najít, samé náctky a dvacítky. Rozeběhnu se k nejbližšímu autobusu během čehož si uvědomuji, že právě tam je dvojka. „Jo!“ přiběhnu k řidiči a ujistím se, „dobrý den, jedete k Svatému Janu? Hrachov nebo tak něco?“

„Co?“ ozve se dlouhým, nechápavým tónem, „tam to neznám.“

„Ach…“ smutně mu odpovím, „tak nevadí, na shledanou“

Autobus odjel. Prohrál jsem. Smutně jsem si sedl a zkontroloval řád, abych viděl, jak velký byl ten vlas, o který jsem to nestihl. „Přitom by to mělo jet přesně teď,“ nechápal jsem. Bylo to těžké.

A ještě těžší bylo si přiznat svou pitomost. Vždyť tenhle měl jet do Příbrami!

Začal jsem vymýšlet, co dál. Volal jsem kamarádovi, ten mě odkázal na vedoucího, ten mi neodpovídal, zkoušel jsem hledat jiné spoje, ale zcela zbytečně. „Která jiná ves je nejbližší?“ přemýšlel jsem studuje mapu. „Vždyť první koncert nebyl v areálu, byl jinde,“ vzpomínal jsem, „v Sedlčanech!“ a v tom jsem si vzpomněl, že jedna tábornice je přímo z nich.

Okamžitě jsem jí napsal připraven posléze komunikovat s jejími rodiči a prosit je, jestli by mě mohli odvézt na ten koncert. Mě, zcela cizího kluka, kterého jejich dcera zná jen od vidění z letního tábora. Náhoda, hvězdy, nebo celý vesmír, zkrátka všichni při mně stáli, neboť ona, pravidelná účastnice, zrovna jela na onen koncert též.

„Zachránilas mě!“ povídám jí do telefonu, „dobře, já se ti ozvu potom, já musím rychle najít, odkud to jede,“ zavěsil jsem a začal zmatkovat. Nedaleko ode mě jel autobus do Sedlčan. Nikdy jsem nenastoupil s takovou radostí do autobusu, kterým jsem se měl další hodinu a půl vláčet.

I přesto, že kamarádka se svým otcem kvůli mně museli hodinu čekat, radostně mi psala, že jsou na pizze a ptala se, jakou chci. Taková vlídnost, ale samozřejmě jsem odmítl. Začalo se stmívat, energie z telefonu odcházela a já jen doufal, že alespoň s tímto spojem přijedu včas.

Bez komplikací, a dokonce na správné zastávce vystoupím, kde mě oba vítají a ženou do auta. S jejím otcem, Američanem, jsem se nestihl ani seznámit a okamžitě jsem ho začal zahrnovat díky: „I don’t have the words to express how grateful I am!“ Odpověděl mi smíchem; jak kdyby pro mě udělali jen nějakou bezvýznamnou maličkost.

Má zachránkyně si se mnou začala povídat a pak mi řekla: „Mimochodem,“ obrátila se na mě, „já celou pizzu nesnědla, tak si ji když tak můžeš vzít.“ Jaká jsou pravidla zdvořilosti? Jendou odmítnu, podruhé beru? Upřímně, hlad jsem přece jen měl, a tak jsem to neřešil, poděkoval a pizzu si vzal. Není mnoho pizz, které bych nemusel, ale ananasovou opravdu nesnáším. Bylo ale pozdě. Vzal jsem si kousek a postupně ho snědl. Vím, že mou averzi přeháním, ale i přesto jen horko těžko přiznávám, že nejenže jsem pizzu snědl rád, ale dokonce mi i chutnala.

Na rozdíl od autobusu, autem jsme mohli zajet až na parkoviště kempu. Od něj to bylo už jen kousilínek. Dali jsme se proto do běhu, abychom stihli začátek.

Bylo to jako z filmu. Když jsme celí udýchaní dorazili do stanu, ve kterém se konají táborové koncerty, moderátor, tedy jeden z vedoucích, zrovna uvedl první kapelu, a ta začala hrát. Perfektní. Dokonalé. Bezchybné. Na okamžik přesně!

V publiku jsem hledal mého kamaráda, kvůli kterému jsem tuto cestu vůbec podnikal. Nepřiřítil jsem se k němu, jako k té pokladní v Hradci, ani jsem ho nezačal z dálky zdravit, jak bývá zvykem. Kdepak. Místo toho jsem se vedle něj postavil, jako kdybych tam stál celou dobu, a čekal, až se podívá, kdo si to vedle něho stoupl.

A když se podíval, překvapeně zvolal: „Ahoj!“

„Tak jsem tady!“ odpověděl jsem mu a, jak to tak bývá s lidmi, kteří se dlouho neviděli, pevným obětím jsme se přivítali.

Vlna

2021-03-13T00:00:00+00:00

Plavu si v moři
a vidím vlnu.
ale neřeším to,
protože vlna je ještě daleko.

Plavu si v moři
a vidím vlnu,
vidí ji i ostatní,
ale nikdo ji neřeší,
jen ví, že je daleko a že někdy přijde.

Plavu si v moři již několik let a stále vidím vlnu.
Není blíž, jen je větší.
Vím, že přijde, ale neřeším to,
vím, že bych to řešit měl,
protože ostatní se již chystají.

Plavu si v moři již několik let
a už žádnou vlnu nevidím,
vidím pouze lidi, co se topí,
a lidi, co na hladině plovají.

Vidím moře ve všech směrech,
ale nevím, zdali se topím, nebo plavu.

Vím, že se bojím vlny, a že nevím, zdali nějaká hladina existuje.

Na jaře v roku 2025 jsem měl příležitost zúčastnit se autorského čtení na majálesu Univerzity Karlovy. Mimo jiné jsem měl možnost tam vystavit své rukopisy.

Návštěva Kurypánů

2020-05-29T00:00:00+00:00

Nevěděl jsem, co od návštěvy Kurypánů očekávat. Toto město se nachází v jižních Čechách, a kdyby nebylo mého kamaráda, nikdy bych tam nezavítal. Jako většina měst na jihu je i toto skvostem architektury, a zvláště zde se objevuje mé oblíbené – dobou trochu vybledlé – selské baroko. Na pětiúhelníkovém náměstí je k nalezení snad každého potřebného obchodu jako je botkupectví, knihkupectví, květkupectví, papírnictví, šperkkupectví, dokonce i šatkupectví, lékkupectví a cukrárna. Naproti všem obchůdkům naráz uprostřed náměstí stojí nenápadná, zdobená a k mému překvapení porcelánová fontánka. Kamarád mě pobídl, že Kurypány jsou známé zejména pro tuto fontánku, neboť voda z ní je výjimečná, podle některých i čarovná. Pověry jsou pro mě jako olivy – nejím je. Chtěl jsem se ovšem osvěžit, a tak jsem se oné „čarovné“ vody napil.

Po vzpružení se se mi zdálo, že náměstí je nějaké barevnější než předtím, ale to jsem přisuzoval slunku, které konečně vysvitlo. „Nemáme tu jen náměstí, pojď, ukážu ti i okolí,“ usmál se na mě nadšeně kamarád a vyrazil směrem k botkupectví a knihkupectví, mezi kterými vede cesta z náměstí. Procházeli jsme uličkami úzkými jak úskalí a díky budovám vysokým jak vísky na nás pražilo slunce i tam. Vytáhl jsem si sluneční brýle a deštník použil jako slunečník, neboť mě začaly ze slunka svědit oči. „Promiň, jdeme po špatné straně, na té druhé je stín. Bohužel nemůžeme přejít, přecházet dvouproudové silnice mimo přechod je zejména zde nebezpečné,“ vysvětlil mi kamarád omluvně.

Začal jsem si všímat, že populace v Kurypánech je chudá jak chůda. Všichni měli značkové oblečení, drahá auta, krásné domy a ty vily byly jak víly. Kéž by byly trochu vyšší, mohl by být v ulicích stín jak stínka. Za vilami byl park, kde jsme se na chvíli posadili. Museli jsme jít do kopce jak ke kobce – byl jsem strašně zadýchaný a snažil jsem se, aby to nebylo vidět. „Na Kurypánech se mi líbí,“ spustil přítel, „že je to jedna velká placka. Jak Maďarsko! Můžeš tu jezdit na kole s jedním převodem a ani si toho nevšimneš.“ Otočil se na mě s tázavým výrazem a dále pravil: „Trochu se divím, že jsi tak zadýchaný,“ zasmál se, „to ti daly ty dva schody u vstupu tak zabrat?“ Plácl mě po rameni a vstal. Nastavil jsem třešni diagonálně od nás zadumaný výraz a vysvětlujícně prohlásil: „Trápí mě totiž alergie jak alegorie.“ Koutkem oka jsem se na společníka podíval, nevnímal, vstal jsem tedy z lavičky modré jak modřín a pokračoval za ním.

Můj průvodce prohlásil, že Kurypány přeci nejsou jen baráky a parky, ale že je to i kultura, ať už podzimní burčáky, divadelní festival, koncerty ve filharmonii nebo návštěva cukráren. Vrátili jsme se tedy na náměstí s fontánkou a zašli jsme do cukrárny dát si dort.

Objednávka byla komplikovaná jak kompliment, takže jsem si mohl hnedka sednout a prohlížet si obraz krásný jak kras. Byl rudý jak Rudolf a také soudobý jak soud. Nicméně bylo vidět, že malíř byl pilný jak pilník, když ho maloval. „Toto je od jednoho kurypánského malíře. Zasvětil své dílo experimentálním malbám. Můžeš si všimnout, že je to namalované za použití tří barev: modré, zelené a fialové. Nyní je to skvost, ale v 19. století ho za to chtěli zadupat do země. Podívej se na ty detaily! Prakticky tam žádné nejsou. Lid a kritici si mysleli, že to prostě odfláknul!“ Na 19. století je to počin moderní jak model.

Když nám cukrář přinesl naši objednávku, chtěl nám jen popřát dobrou chuť a věnovat se ostatním, všiml si ale, že diskutujeme o obrazu. Přítele znal, mě ale ne, pročež mi začal vyprávět, jak otec dědy jeho bratrance měl známého, který byl tchánův strýc pratety právě kamaráda bratrance přes koleno tohoto malíře, a když malíř umřel, obraz zdědila prateta a po ní tchán a po něm strýc, až nakonec doputoval dlouhou cestou do místního antikvariátu, kde si ho koupila jeho sestřenka, jíž se ale prý nehodil do ložnice, a tak jej darovala k Vánocům cukráři. Mluvil rychle jako Rychnov, a ještě k tomu se sekal jako sekaná. Podíval jsem se na přítele. Nenápadně se mi posmíval, že musím tuto nekonečnou historku poslouchat. Právě tehdy, když konečně dovyprávěl, jak sem ten obraz dostal a že kvůli tomu musel celou cukrárnu vymalovat a jakou mu to dalo práci, ale že mu to za tu radost stálo, jsem prohlásil s úsměvem od ucha k uchu: „No vidíte! Jste silný jako silnice, taková malá átrojka, ale jakou udělá radost!“ Cukrář byl náhle toporný jak topůrko a se slovy bone apetit odešel. „Zvláštní muž. Bylo to rozhodně poutavé vyprávění, jenže jak mluvil pomalu a plynule jak plyn, tak jsem u toho usínal,“ řekl jsem směrem ke kamarádovi, který se nepřestával usmívat, ačkoli měl svraštěné obočí.

Naplněn velmi podrobnými informacemi o obrazu jsem z něj spustil oči a jal se jíst svůj zákusek. Dorty mám rád a tenhle byl sladký jak sládek. Při prvním soustě jsem mimo jiné zjistil, že je vláčný jak vláček, a tak jsem si musel ještě doobjednat čaj, abych si jej mohl s lehkostí vychutnat. Po této stránce jsem byl zklamaný, slané dorty snesu, ovšem musí se dát jíst. Tentokrát mě nepřišel obsloužit cukrář, nýbrž jeho spolupracovník. Donesl mi konvičku jak konvalinku a šálek jak šátek. Zaraženě jsem se podíval na stůl. „Asi se divíš, proč jsi obdržel takové vědro. Víš, velké konvice jsou zde tradiční. Je to kvůli velké ploše, kterou nabízí, lze na ně vykreslit nádherné ornamenty, či dokonce ztvárnit nějaký příběh.“ Kamarád začal jezdit prstem po konvi a ukazoval mi jednotlivé prvky onoho veledíla: „A tady vidíš podzimní období burčáků v Kurypánech.“ Alespoň že ten šálek je obří jak obřízka. „Bohužel, hodně se zde usadil jako typický rys našeho umění kontrast,“ pokračoval, „k velikým konvicím jsou zásadně drobné šálky.“ Silně jsem vydechl a zůstal mlčet.

Krému ten dort obsahoval převelice málo, k tomu byl tučný jak tučňák, pročež jsem objednaný čaj pil jak pyl – nechtěl jsem totiž dát najevo, že mám z toho dortu v puse sucho. „Pověz mi, jak vlastně vypadá tvůj běžný den?“ Vstoupil jsem do ticha otázkou. Počalo vyprávění a popisování jeho pracovních záležitostí, z čehož jsem usoudil, že je líný jak lín. „Jakmile v pátek skončím v práci, vyrazím na Šumavu, kde na bicyklu objíždím Lipno, je to zhruba sto kilometrů a můj osobák jsou zatím tři hodiny. V neděli se vracím a starám se o zahradu, na které teď stavím pergolu. Je to spousta práce, a ještě k tomu jsem na to sám, ale výsledek bude stát za to. V pondělí jsem opět v kanceláři a odpoledne na stavbě, ale to už jsem ti vyprávěl.“

Oba jsme dojedli a přítel naznačil, že bychom mohli pokračovat, jenže já jsem si přál ještě chvíli posedět, a tak jsem pronesl návrh, že bych to celé rád ještě něčím zapil. „Poprosím vás ještě o dvě limonády,“ objednal vzápětí přítel. Doneseny nám posléze byly dvě sklenice studené jak student. „Toto je domácí limonáda cukráře. Je výborná, ale už tři roky mu říkám, aby to servíroval s ledem,“ nespokojeně ohrnoval nos, „když je vlažná, není to ono.“ Limonáda byla mimo jiné i zdobená, respektive sklenice, v níž byla. Kousek citrónu, kousek máty, skleněné brčko a nechyběl deštníček. Ten byl obzvláště pozoruhodný, jelikož byl kovový a vršek byl ostrý jak ostrov. „Jednou se tu stalo, že se jedno dítě o ten deštníček pořezalo, tak mě cukrář poprosil, abych je všechny vzal a ve své dílně zabrousil,“ dosrkal poslední kapičku ze dna sklenice a dodal: „Tenhle mi asi zapomněl dát, tak opatrně.“

Byvše osvěženi, rozhodli jsme se opustit cukrárnu. Trval jsem na tom, abych svého kamaráda pozval, dlužil jsem mu to od našeho posledního setkání. Došel jsem tedy ke kase a obdržel účet. Naše návštěva cukrárny byla levná jako levandule. Smutně jsem koukl do peněženky a dal veškerou svou hotovost. Aby ovšem nikdo nepoznal můj zármutek, nasadil jsem tvář, která byla vážná jak vážka. „Čemu se tak směješ?“ Zeptal se mě kamarád. Venku totiž čekalo štěně jak štěnice, patrně bernardýn, a bylo roztomilé jak roztok.

Když jsme vyšli ven, náměstí mi náhle přišlo poněkud mdlé, barvy již nebyly tak syté jako předtím, a ačkoli slunce stále pražilo, již mě z něj nesvědily oči. Od cukrárny jsme zamířili k papírnictví, které bylo na druhé straně. Jak jsem se tak rozhlížel kolem sebe, všiml jsem si, že cukrárna měla střechu černou jak uhel a šperkkupectví zase bílou jako mouka. „Kontrast, kamaráde, kontrast!“ Okomentoval přítel, když si všiml, jak si ony budovy prohlížím. Na náměstí bylo ticho jako v hrobě, tak jsem se zeptal, kde všichni jsou. „Asi u vody, však je krásně a k tomu teplo jak v sauně.“ Doopravdy, horko bylo, že i koleje se z toho začaly kroutit. Šli jsme okolo fontánky, když přítel znovu promluvil: „Neosvěžíš se?“ A tak jsem se osvěžil. Osvěžil jsem se vodou pramenitou jak prám.

Ocenění

Tuto povídku jsem zaslal v roce 2020 do literární soutěže Cena Alexandry Berkové. Napjatě jsem čekal na výsledky, až mi nakonec přišel e-mail s pozvánkou na vyhlášení. Protože jsem tehdy stále ještě studoval na střední škole v Hradci Králové a vyhlášení mělo pobíhat v Praze ve všením dni, váhal jsem. Samzřejmě, hlavní důvod, proč jsem váhal, byl ten, že jsem z e-mailu jasně nevyčetl, že jsem vyhrál. Dny plynuly, termín, do kterého jsem měl nahlásit svou účast, jsem prošvihl, a nakonec jsem nikam nejel, zůstal jsem doma a zpomněl jsem na to. Pak jsem se jednoho dne podíval do kalendáře a zjistil jsem, že v ten den zrovna probíhalo vyhlášení. „Sakra,“ jsme si řekl a pokračoval dál.

Jenže večer téhož dne mi přišel e-mail, že má povídka byla oceněna a ať jim pošlu adresu, kam to mají poslat. Zrazilo mě to, trochu jsem se zastyděl a pokorně jsem jim svou adresu s poděkováním poslal.

Jenže uplynulo pár dní, pár týdnů a možná i dva nebo tři měsíce. Cítil jsem se extrémně trapně jim psát, „dobrý den, pardon, kde je můj diplom?“ když jsem ani nepřišel na vyhlášení. Ale kdo se neozve nic nedostane.

V dalším e-mailu se mi omluvili, že toho mají moc, ale nakonec jsem svůj diplom obdržel. Hle:

Takže jak jsem se později dozvěděl, mé povídce se dostalo Čestného uznání v kategorii Próza. Radost z toho sice mám, ale jedinečnou příležitost byt v centru dění (tzn. dostat diplom, navázat kontakty a třeba alespoň začít literární kariéru) jsem totálně propásl.

O čarovné vodě

2020-05-08T00:00:00+00:00

Traduje se pověst, že existuje víla bydlící ve skalách. Na jednom skalnatém vrcholku, pod nímž proudí řeka, je jeskyně a na ní roste ovocný strom, jehož plody nesmí býti sklizeny. V té jeskyni ze stropu kape voda, kterou víla sbírá do skleněných pohárků. Tisíce bytostí urazí pouť až do těch skalisek, kde vyhledávají vílu a její pohárky, aby mohly poznat samy sebe.

Bylo to jednoho slunného dne, kdy obloha byla bez mráčků a ptactva, když ovečka probudila se před jeskyní a král dorazil k víle. „Pozdravena buď mým jménem, vílo, zdráva buď i ty, ovečko.” Hermelín se větrem lehce nadzvedával, avšak nevlál, pouze se tak pohupoval. Zdálo se, že pověst znají oba stejně dobře, a tak, když víla vyšla z jeskyně s pohárky, ovečka i král si vytáhli cár papíru o velikosti dlaně a nakreslili na něj svou podobiznu. Tu předali víle.

Ovečka, byť nechtěně, trousila rozpaky svými rozklepanými kopýtky, pročež se položila na trávu před vílou. Neklidně pohazovala ušima a zdálo se, že snad i přimhuřuje oči. Víla opatrně, avšak s grácií položila pohárky před ně. Poté rozdělila cáry. Do pohárku, který umístila před krále, vložila opatrně královu kresbu. Král pouze upevnil svou hrdou pózu a nebojácně pozdvihl bradu. Poté položila oveččinu kresbu do druhého pohárku.

Víla se svými pohárky a čarovnou vodou byla vyhledávána proto, že umožňovala sebepoznání. Jediné, co k tomu potřebovala, byla voda ze stropu jeskyně a kresba, kterou musel nakreslit ten, jenž sám sebe poznává. Vložením jeho kresby do pohárku ukázala, kolik zla se v osobě skrývá. Pokud se kresba v pohárku rozpila, znamenalo to, že bytost je zlá, či zle činí, nebo pouze v sobě zlo přechovává a teprve se projeví zrůdným činem. Pokud ovšem zůstala kresba beze skvrny, ačkoli papír nasál onu vodu jako houba, bytost byla dobrá a nosila v sobě čistou duši.

Ovečka vytřeštila oči. Z její kresbičky stala se jedna velká skvrna, zčernala celá podobizna a s ní i obsah pohárku. Králova kresba zůstala ale neposkvrněna a s hrdostí se rozloučil s přítomnými a vydal se zpět. Jeho cár víla vyňala a uložila, kdežto oveččin pohárek celý vylila. Ovečka snažila se rozmlouvat s vílou, že nikdy nic zlého neudělala, ani nikdy tak nesmýšlela, zdali by šla provést ještě jedna zkouška, avšak víla na ni s kamenným výrazem hleděla neodpovídajíc.

Uvědomila si, že zlo v ní může teprve klíčit a projevit se později. Začala zpytovat svědomí a vzpomínala, že vlastně i ona se provinila tím, že přála okolním ovečkám nehezké věci. Přijavši poznání samy sebe, rozhodla se udělat správnou věc. Nechtěla, aby kvůli ní někdo trpěl, nechtěla, aby se zlo ve světě šířilo. Došla tak k ovocnému stromu a naposledy si dopřála čerstvou travinu. Poté přehodila provaz přes větev kvetoucí nad útesem a naposledy se zhoupla.

Polštář

2020-01-18T00:00:00+00:00

Nenávidím svůj polštář. Je hnusný a zmačkaný, proleželý a zničený. Když na něm ležím, dělá se mi zle z toho, jak páchne. Páchne smradem starých lidí bez úspěchu a milujících potomků. Rozhodl jsem se ho proto využívat jinak.

Polštář ve mně vzbuzoval tak nechutné pocity, že jsem ho přestal jako polštář používat. Myslel jsem si, že snad jako dekorace by mi nedělal škodu. Vystavil jsem ho proto na křeslo, na které si nikdy nesedám. Tvoří spolu krásnou dvojici, oba smrdí a motiv oblohy na polštáři se krásně doplňuje s tím hrozným tmavě zeleným polstrováním křesla.

Po této životní změně jsem se rozhodl na jeden večer pozvat spolusedící ze studií ke mně. Můj dům jsem důkladně vyčistil od všech těch špín, které se tam za poslední týdny nashromáždily, voda v kýblu odrážela barvu rzi. Přijav svou návštěvu jsem ji uvedl do obývacího pokoje, kde jsem jí podle slušnosti nabídl kávu a oplatky. Ochotně jsem se jako sluha odebral do kuchyně, kde jsem se jal přípravy kávy.

Vůně kávy se rozptylovala po domově, „jako mraky na obloze,” podle slov drahého hosta. Do kuchyně mi doléhaly chvály mého příbytku a chvály obrazu visícího naproti oknu. Srovnal jsem šálky a pohoštění na tác, na kterém jsem měl již předpřipravenou cukřenku a smetanu, a šel obsloužit mou návštěvu. Zaslechl jsem ovšem podivné dmýchavé zvuky a pleskání, a tak jsem nervózně přidal do kroku, abych spatřil, jak vedle obrazu načechrává ten polštář!

„Nech ten polštář ležet,” položil jsem tác na stůl, „a posaď se! Káva je hotová!” přikázal jsem jí zlehka.

„Takový hezký polštář a ty ho tu necháváš zpustnout,” odpověděla vyčítavě, „kdybys ho jen trochu vyčistil,” snažila se zbavit polštář skvrny, „byl by jako nový!”

Přestával jsem se ovládat a přísně jsem jí nařídil: „Nech ten šeredný polštář na pokoji!”

Lekla se. Vyděšeně se posadila, chopila se šálku a procedila mezi zuby: „Podle mě není šeredný,” a usrkla kávu.

„Podle mě je to starý hnusný špinavý polštář, kterému dělám přílišnou laskavost, když ho nechávám ležet v tak reprezentačním pokoji jako je tento obývák na tamtom křesle!” zařval jsem na ni. „Není to nic jiného než odpad! Troska! Ruina!” ze zuřivosti jsem nebyl schopen ani bez třesu držet šálek. Všechno jsem rozlil, všechno jsem polil, káva obarvila smetanu do barvy bahna, kapky padající do cukřenky připomínaly déšť padající do bláta a oplatky vypadaly jako prkna pro rakev u otevřeného hrobu. Když jsem viděl tu pohromu, vzkázal jsem jí: „Myslím, že bys měla odejít. Už tě tady nechci.”

„Ale-,”

„Vypadni!” Vyhnal jsem ji z baráku a hodil po ní tác.

Ten polštář mě dovádí k šílenství! Musel jsem zakročit. Popadl jsem ho a vyrazil jsem autem pryč. Zastavil jsem na konci pole, kde byla hranice s lesem. Vzal jsem ho za roh svíraje ho v pěsti a překročil jsem hranici. Po překročení jsem polštář mlátil, trhal a bil! Házel s ním o zem a o strom, věšel ho na větve a horlivě naň řval! Pak jsem ale vytáhl nůž a začal jsem do něj bodat a zuřivě ho řezat jako mého otce, než jsem ho tím polštářem udusil! Polštář ale neřval. Byl zticha. Ani nekrvácel. Nezanechával fleky rezavé barvy.

Cáry jsem nechal tam, kde byly, a vydal jsem se zpět. Během cesty se protrhla mračna a začalo se blýskat. Když jsem dorazil domů, blesky mi osvětlovaly můj krok co krok. Zamířil jsem do pokoje, v němž jsem hostil návštěvu, a sesbíral jsem nádobí. To jsem ale vzápětí upustil na zem, když blesk osvítil křeslo a já hrůzou zkameněl. Na křesle ležel objekt velký jako polštář. „Zešílel jsem!” V záchvatu paniky a strachu jsem bez přemýšlení ze šuplíku stolu vytáhl pistoli a zastřelil jsem se.

Pod stromy toho krásného zpěvu

2019-08-31T00:00:00+00:00

Zadržel jsem dech

2019-08-30T00:00:00+00:00

Déšť

2019-08-29T00:00:00+00:00

Domek

2019-08-28T00:00:00+00:00

Alkohol

2019-08-27T00:00:00+00:00

Hlava

2019-08-26T00:00:00+00:00

Pes

2019-08-25T00:00:00+00:00

Noviny

2019-08-24T00:00:00+00:00

Beran

2019-08-23T00:00:00+00:00

Krab

2019-08-22T00:00:00+00:00

Spolubydlící bdí

2019-08-21T00:00:00+00:00

Sál

2019-08-20T00:00:00+00:00

Láska prochází žaludkem

2019-08-19T00:00:00+00:00

Veverka

2019-08-17T00:00:00+00:00

Svěřím se ti, mohu?

2019-08-16T00:00:00+00:00

Sestřička

2019-08-15T00:00:00+00:00

Píseň z druhého patra

2019-08-14T00:00:00+00:00

Singletový kyslík

2019-08-13T00:00:00+00:00

Ráno, ráno, raníčko

2019-08-12T00:00:00+00:00

Nedělní odpoledne

2019-08-11T00:00:00+00:00

Přání

2019-08-10T00:00:00+00:00

Cukrovar

2019-08-09T00:00:00+00:00

Idol

2019-08-08T00:00:00+00:00

Bezdomovci

2019-08-07T00:00:00+00:00

Píseň na znamení brečení v rohu

2019-08-06T00:00:00+00:00

Ne

2019-08-05T00:00:00+00:00

Ježek

2019-08-04T00:00:00+00:00

Pravdomluvnost I

2019-08-03T00:00:00+00:00

Pravdomluvnost II

2019-08-02T00:00:00+00:00

Pravdomluvnost III

2019-08-01T00:00:00+00:00

Pět hlav

2019-07-31T00:00:00+00:00

Náplň

2019-05-29T00:00:00+00:00

Byl to nešťastný muž. Truchlil již celý týden a oči už měl nateklé od neustálého pláče. Potkal jsem ho při večerní procházce městem na lavičce u řeky, kde seděl sám vzlykaje s posmrkaným kapesníkem v ruce. Přisedl jsem si k němu a zeptal se: „Co je příčinou vašeho zármutku?” Působil zaskočeně a s nepochopením ve tváři se na mě podíval. „Sdílená starost je poloviční starost,” lehce jsem se naň usmál a pobídl ho k mluvě.

Vysmrkal se, otřel si slzy do rukávu a zadíval se mi do očí. Potom pohledem zamířil mezi dlažební kostky a spustil: „Před týdnem tu byly vánoční trhy a já jsem procházel náměstím. Tradičně byly plné krásných vyšívaných dek, barevného porcelánu, různého broušeného skla a jiného skvostného zboží. Mou pozornost ovšem neupoutalo řemeslo kovářské, či truhlářské, tentokrát to bylo umění pekařské.” Muž se na chvíli odmlčel a snažil se neuronit další slzu. Čím déle ovšem mlčel, tím větší námahu stálo onu slzu udržet. Nakonec tíhu neunesl a zem smočil svou další slzou. „Omlouvám se,” lítostivě muž vyhrkl.

„To nic, to nic, v pořádku, pokračujte,” uklidňoval jsem ho. Muž si odkašlal a po krátkém odmlčení začal popisovat, co se dělo dál: „Naproti mně stál krásně nasvícený stánek pekařky. Na dřevěném pultíku měla vystavené chleby ve tvaru květin, preclíky ve tvaru srdce, makové koláče s třešničkou uprostřed, kulaté vdolečky a… též i něco, co dosud přebývalo pouze v mé fantazii.” Následovalo další zasněné odmlčení, kdy se muž třpytivýma očima zahleděl před sebe. „V tu chvíli jsem si připadal jako malý hoch. Od svého dětství jsem nikdy nebyl tak naplněn radostí jako tehdy. Svižným krokem jsem přišel ke stánku a položil dotaz: ‚Je toto obří croissant?‘ ‚Ano,‘ odpověděla mi a já se rozechvěl. ‚A je i též naplněn čokoládou?‘ ‚Ano,‘ odpověděla mi způsobem, jako kdybych se zeptal na tu nejhloupější možnou otázku, jsouc klidná, jako kdyby prodávala něco tak obyčejného jako ponožky. Ten croissant jsem bez váhání koupil. Poděkoval jsem, dal ho do tašky a vydal se domů. V ten den bylo sychravé a poněkud větrné odpoledne a klepal jsem se zimou jen co jsem vyšel.

Radost mě stále neopustila ani po té vyčerpávající cestě. Naopak! Hrdě jsem vtrhl do domu hlavními dveřmi a začal rozkřikovat: ‚Rodino! Pojďte sem všichni! Něco pro vás mám!‘ Seběhli všichni po schodech do kuchyně a celí zmatení, ale zvědaví se začali vyptávat, co a kde se přihodilo a co jim to nesu, že svolávám celou rodinu. S pyšně zvednutou bradou a důležitým úsměvem jsem před ně na stůl položil mou koupi. ‚No teda!‘ takřka sborově se ozvalo a všem spadla čelist.” Výraz muže již nebyl nešťastný, byl veselý a nadnesený. „‚Vážení, to koukáte!‘ řekl jsem jim, ‚přineste si talířky a mně nějaký tác, tenhle croissant je plný čokolády! Byla by škoda, kdyby přišla vniveč vylitím se na stůl.‘ Vzal jsme si zoubkovaný nůž, kterým krájím chléb. ‚Připraveni?‘ Nikdo ani nedutal. Jal jsem se tedy krájet onen počin. První kousek nic. To nevadí, okraje bývají vždy prázdné. Druhý kousek bez známky čokolády. Pravděpodobně se báli, aby se s tím v peci něco nestalo, tak jí tam je trochu méně. Krájel jsem potřetí, počtvrté a pak i popáté. Byl jsem už v půlce a po čokoládě ani stopy!” Muž začal kapesník žmoulat až cucky kapesníku padali pod lavičku. „Potom ale,” bylo vidět uvolnění napětí, „jsem vytáhl zašpiněný nůž; na krajíci byla čokoláda a v místě řezu malá čokoládová tečka. ‚Hurá! Je to tady!‘ Nadšením zaslepen jsem uřízl takové kusisko v domnění, že se na nás vyvalí čokoláda. Když jsem ale ten kus odřízl, víte, co tam bylo?” Zavrtěl jsem hlavou. „Nic! Absolutně nic!” Prudce jsem vydechl. Vztekem ovládnut pokračoval: „Kusisko jsem rozřízl vejpůl a pak ještě jednou. Té pekařce jsem byl pro smích a teď i mé rodině! Místo croissantu plného čokolády dostal jsem bochník, do kterého ukápla troška kakaa!” Pevně k sobě přitiskl rty. „Domů se nemohu vrátit, všichni se mi smějí…” procedil a jeho obličej pomalu ovládla lítost, trýzeň a nakonec smutek, muž se znovu rozbrečel. Neodvážil jsem se promluvit – bál jsem se, že bych promluvil rozklepaným hlasem. I já se zadíval do země a následovalo dlouhé ticho.

„Víte…” rozptýlil jsem ticho, „jedna má kamarádka je také pekařka. Domnívám se, že kdybych ji požádal, tak by Vám ten croissant upekla. Mohl byste ho přinést domů na Boží hod a před zraky všech ho rozříznout, tentokrát by ale tekl jak švestkový knedlík,” oznámil jsem mu a pozvedl svá ramena.

S rozzářenýma očima se mě muž zeptal: „Opravdu?”

„A opravdu!” radoval se – nyní už – šťastný muž, když se opět vrátil domů s obřím croissantem, před kterým se po rozříznutí rozlila čokoláda na tácu. „Hahá! To je klučina! On a ta jeho kamarádka mě zachránili! Chahahá! Splnil se mi sen! Děkuji! Děkuji! Děkuji!” opakoval. „Mí zachránci!”