Dopaminová chaloupka

Na zem mi spadl perníček.
…
Ztuhl jsem.
Rozplývá se
Všechno
Se vlní
Opadá…

Seberu ho?

…

Sebral jsem ho.
Obrys,
ne jen v prstech,
perníček
i zbytek,
do formy by zapadly.

Spadl mi perníček.
…
Rozbil se
Drobky!
Všude
Už není
Spadla vlna
Chci se posadit, ale už sedím
Je pryč…

…

Upekl se další.
Sedím a vím, že sedím,
a slyším,
zní mi hudba,
plnost a klid,
tvar a nálada,
celek, víc.

…
!
Ticho
.
Všechno opadlo
Dm… Dm… Dm… Dm…
Nic
Prázdno
Vše se rozplynulo
A to ticho
Absolutní ticho!
Dm… Dm… Dm… Dm…
Padám
Mám pocit, že padám!
Ale ležím
Dm… Dm… Dm… Dm…
Třes
V rukou
Široce otevřené oči
Vlny jdoucí proti sobě
Destruktivní interference
A pak zas jen prázdno
Dm… Dm… Dm… Dm…
Nerozbil se perníček
Nerozbil se na kousky
Ale jak kdyby mi někdo
Někdo mi uloupil
Z mé dopaminové chaloupky
…

---

---

Na jaře v roku 2025 jsem měl příležitost zúčastnit se autorského čtení na majálesu Univerzity Karlovy. Mimo jiné jsem měl možnost tam vystavit své rukopisy. Zejména tuto báseň je mimořádně vhodné vystavovat s jejím rukopisem, díky čemu jsme té básni dal život.

Tuto formu, tedy útržky s textem nalepené do společného pole, jsem zvolil úmyslně. Myslím, že to nejlépe vystihuje náladu, kterou dílo popisuje.