Tak jako dřív, tak i nyní
rád koukám do tvých očí.
Zda mi stále připomínají
věci mně tak vlastní.
Jestlipak mi, a ještě budou,
připomínat svou podobou
cyklohexan,
konformaci židličkovou.

Stejně jako iniciály, i toto jsem napsal oním brkem.
Múza mě popadla ve chvíli, když jsem své drahé polovičce nahlédl do očí a řekl jsem: „Teď ti složím báseň.”