Tvé dobré zprávy mě moc nepotěšily,
nepřeju ti rány, ale ani radosti.
Dva pytle sádla v očních důlcích
a suché ostny v nosních trubicích.
Tvé dobré zprávy opomíjejí,
proč se známe a proč jsme si cizí.
A zvracet nechci, jen nechutný pocit,
nechutný pocit, v krku mloci!
Nestalo se vůbec nic,
nic, co nestalo by se už dřív,
nestalo se vůbec nic,
zase jenom blbý pocit!
Cítím sůl v mých vlastních očích,
vidím tvůj smích a pivo popijíš,
obojky mám na svých plicích,
veď mě alejí tvých vlídných slov!
Mizíš mi v dáli s těmi, co znám,
a hledáš kámen, který do pití bys mi dal,
vynech mě ze seznamu krásných jmen,
podiv se, proč mi vlastně není dobře.
Nestalo se vůbec nic,
nic, co nestalo by se už dřív,
nestalo se vůbec nic,
zase jenom blbý pocit!