Vzplanutí

Málo kdy se stává, že co prošlo ohněm, projde jím i znova,
ale uhlí z dřeva, které špiní hmatem, v žáru dvakrát spává.

Není trochu málo vzplanout pouze dvakrát A jak se nesplést, když
nevíš, kde se probudíš, budeš hořet, jiskřit? Či popelem dávno.

Poprvé se kde kdo snadno zmýlí. Ale napodruhé může
padnout špatné múze. Vzplane jako alej a potom jen prázdno.

Dvakrát vzplanout nestačí. Navíc lidé, většinou, víckrát vzplanout nemohou.
A doopravdy zaplanou pouze jednou, jedinou. Chci se mýlit, mé přání.

Kéž bych mohl hořet, ale obávám se, že posledně to bylo naposled…

---

---

Na jaře v roku 2025 jsem měl příležitost zúčastnit se autorského čtení na majálesu Univerzity Karlovy. Mimo jiné jsem měl možnost tam vystavit své rukopisy a právě tuto báseň jsem mohl konečně vystavit v podobě, ve které jsem ji zamýšlel.